2. Paralipomenon 33 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Menašeovo modlářství a pokání - Ačkoli král zprvu podporoval různé pohanské zvrácenosti, nachází posléze cestu zpět k Hospodinu.

1 Menašemu bylo dvanáct let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. 2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal. 3 Znovu vybudoval posvátná návrší, která jeho otec Chizkijáš zbořil, nastavěl oltáře baalům a udělal posvátné kůly a klaněl se veškerému nebeskému zástupu a sloužil mu. 4 Zbudoval oltáře v Hospodinově domě, o němž Hospodin řekl: „V Jeruzalémě bude navěky dlít mé jméno.“ 5 Na obou nádvořích Hospodinova domu nastavěl oltáře veškerému nebeskému zástupu. 6 Své syny provedl v Údolí syna Hinómova ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím a čarováním, ustanovil vyvolavače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel. 7 Tesanou sochu modly, kterou udělal, umístil do Božího domu, o němž Bůh řekl Davidovi a jeho synu Šalomounovi: „V tomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, dám navěky spočinout svému jménu. 8 Už nikdy nedopustím, aby noha Izraele musela odejít z půdy, kterou jsem připravil pro vaše otce, jen když budou bedlivě činit všechno, jak jsem jim přikázal, podle celého zákona, nařízení a řádů vydaných skrze Mojžíše.“ 9 Menaše však Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, že se dopouštěli horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelci vyhladil. 10 Hospodin mluvil k Menašemu a jeho lidu, ale ti mu nevěnovali pozornost. 11 Proto na ně Hospodin přivedl velitele vojska asyrského krále. Menašeho lapili, provlékli mu chřípím hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylónu. 12 V nouzi prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost a hluboce se před Bohem svých otců pokořil. 13 Modlil se k němu a on přijal a vyslyšel jeho prosbu a přivedl jej zpět do Jeruzaléma, aby dál kraloval. Tak poznal Menaše, že jenom Hospodin je Bůh. 14 Potom vystavěl vnější hradební zeď Města Davidova v úvalu západně od Gíchónu směrem k Rybné bráně a dál kolem Ófelu a zvedl ji velmi vysoko. Ve všech opevněných městech v Judsku ustanovil velitele vojsk. 15 Odstranil z Hospodinova domu všechny cizí bohy a sochy, též všechny oltáře, které nastavěl na hoře Hospodinova domu a v Jeruzalémě; vyházel je z města ven. 16 Opravil Hospodinův oltář a obětoval na něm oběti pokojné a oběť díků. Nařídil Judovi, aby sloužil Hospodinu, Bohu Izraele. 17 Lid však stále obětoval na posvátných návrších, ale jen Hospodinu, svému Bohu. 18 O ostatních příbězích Menašeho, o jeho modlitbě k Bohu i o slovech vidoucích, kteří k němu mluvili jménem Hospodina, Boha Izraele, se dále píše v Příbězích králů izraelských. 19 O jeho modlitbě i o tom, jak Bůh jeho prosby přijal, o každém jeho hříchu a o jeho zpronevěře, o místech, kde stavěl posvátná návrší a postavil posvátné kůly a tesané modly, to před svým pokořením, se dále píše v Příbězích Chózajových. 20 I ulehl Menaše ke svým otcům a pohřbili ho u jeho domu. Po něm se stal králem jeho syn Amón.

— Amón - Krátká vláda Amónova končí jeho zavražděním.

21 Amónovi bylo dvaadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dva roky. 22 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jako se toho dopouštěl jeho otec Menaše. Amón obětoval všem tesaným modlám, které udělal jeho otec Menaše, a sloužil jim. 23 Ale před Hospodinem se nepokořil, jako se pokořil jeho otec Menaše. Naopak, Amón vinu jen rozmnožoval. 24 Jeho služebníci se proti němu spikli a usmrtili ho v jeho domě. 25 Ale lid země pobil všechny, kteří se proti králi Amónovi spikli. Lid země pak dosadil místo něho za krále jeho syna Jóšijáše.

Bible, překlad 21. století

Menaše, král judský

1 Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. 2 Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a řídil se ohavnými zvyklostmi národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele. 3 Znovu vystavěl obětní výšiny, které zbořil jeho otec Ezechiáš. Postavil také oltáře baalům a vztyčil Ašeřiny kůly. Klaněl se všem nebeským zástupům a sloužil jim. 4 Nastavěl oltáře v Hospodinově chrámu, o kterém Hospodin prohlásil: „Mé jméno bude v Jeruzalémě navěky.“^[1] 5 Na obou nádvořích Hospodinova chrámu nastavěl oltáře všem nebeským zástupům. 6 Dokonce prováděl vlastní syny ohněm v údolí Ben-hinom. Věštil, čaroval, kouzlil, zabýval se jasnovidectvím a vyvolával mrtvé. Napáchal v Hospodinových očích spoustu zla a popouzel ho k hněvu. 7 Nechal vyrobit modlářskou sochu a vztyčil ji v Božím chrámu, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: „V tomto domě, v Jeruzalémě, dám navždy spočinout svému jménu. 8 Bude-li Izrael pečlivě dodržovat všechna přikázání, Zákon, ustanovení a předpisy, jež jsem jim vydal skrze Mojžíše, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich otcům.“^[2] 9 Menaše ale Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, aby prováděli ještě horší věci než národy, které Hospodin před syny Izraele vyhubil. 10 Hospodin k Menašemu a jeho lidu mluvil, ale oni si ho nevšímali. 11 Proto na ně Hospodin přivedl armádu asyrského krále, jejíž velitelé Menašeho zajali. Vrazili mu do nosu hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylonu. 12 Tam pak ve své úzkosti prosil Hospodina, svého Boha, o milost. Velice se pokořil před Bohem svých otců 13 a modlil se k němu, takže se Hospodin nechal pohnout a vyslyšel jeho prosbu. Přivedl ho zpátky do Jeruzaléma a nechal ho znovu kralovat. Tak Menaše poznal, že jen Hospodin je Bůh. 14 Poté obnovil vnější hradbu Města Davidova západně od pramene Gíchon podél potoka až ke vchodu do Rybné brány a kolem Ofelu. Také ji o hodně zvýšil. Po všech opevněných městech v Judsku rozmístil vojenské velitele. 15 Z Hospodinova chrámu odstranil cizí bohy a sochy. Všechny oltáře, které předtím nastavěl na Chrámové hoře v Jeruzalémě, vyházel na skládku za městem. 16 Opravil Hospodinův oltář a obětoval na něm pokojné a děkovné oběti a vyzval Judu, ať slouží Hospodinu, Bohu Izraele. 17 Lid ovšem nadále obětoval na výšinách, i když pouze Hospodinu, svému Bohu. 18 Ostatní Menašeho skutky, jeho modlitba k Bohu i slova vidoucích,^[3] kteří k němu mluvili ve jménu Hospodina, Boha Izraele, to vše je uvedeno ve Skutcích izraelských^[4] králů. 19 Jeho modlitba, která pohnula Hospodina, a také všechny jeho hříchy a zrady, stejně jako místa, kde předtím, než se ponížil, vystavěl obětní výšiny a vztyčil Ašeřiny kůly a sochy – to vše je zapsáno ve Slovech vidoucích.^[5] 20 Když Menaše spočinul u svých předků, pochovali ho u něj doma. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Amon.

Amon, král judský

21 Amon se stal králem ve dvaadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dva roky. 22 I on páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako jeho otec Menaše. Amon obětoval všem sochám, které vyrobil jeho otec Menaše, a sloužil jim. 23 Neponížil se však před Hospodinem jako kdysi jeho otec, ale hřešil ještě mnohem víc. 24 Jeho dvořané se proti němu spikli a zabili ho v jeho vlastním domě. 25 Lid země ale všechny spiklence proti králi Amonovi pobil a na jeho místě prohlásili za krále jeho syna Jošiáše.

Bible Kralická

1 Ve dvanácti letech byl Manasses, když počal kralovati, a padesáte pět let kraloval v Jeruzalémě. 2 Činil pak to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, vedlé ohavností těch národů, kteréž Hospodin vyhnal před syny Izraelskými. 3 Nebo vzdělal zase výsosti, kteréž byl rozbořil Ezechiáš otec jeho, a vystavěl oltáře Bálům, a vysadil háje, a klaněje se všemu vojsku nebeskému, sloužil jim. 4 Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově, o němž byl řekl Hospodin: V Jeruzalémě bude jméno mé na věky. 5 Vzdělal, pravím, oltáře všemu vojsku nebeskému ve dvou síních domu Hospodinova. 6 Přesto dal provoditi syny své skrze oheň v údolí Benhinnom, a šetřil času, s hadačstvím a s kouzly se obíral, a nařídil zaklinače a čarodějníky, a mnoho zlého páchal před očima Hospodinovýma, popouzeje ho. 7 Postavil také obraz rytý, kterýž byl udělal, v domě Božím, o kterémž byl řekl Bůh Davidovi a Šalomounovi synu jeho: V domě tomto a v Jeruzalémě, kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, oslavím jméno své na věky. 8 Aniž více pohnu nohou lidu Izraelského z země, kterouž jsem oddělil otcům vašim, jen toliko budou-li šetřiti, aby plnili všecko to, což jsem jim přikázal, všecken zákon, ustanovení a soudy skrze Mojžíše vydané. 9 Ale Manasses uvedl v blud Judské i obyvatele Jeruzalémské, tak že činili horší věci nežli ti národové, kteréž vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských. 10 A ačkoli mluvil Hospodin k Manassesovi a k lidu jeho, oni však nepozorovali. 11 Pročež přivedl na ně Hospodin hejtmany vojska krále Assyrského, kteříž jali Manassesa v trní, a svázavše ho dvěma řetězy ocelivými, dovedli jej do Babylona. 12 Tam pak jsa sevřín, modlil se Hospodinu Bohu svému, a ponižoval se velmi před oblíčejem Boha otců svých, 13 A modlil se jemu. I naklonil se k němu, a vyslyšel modlitbu jeho, a uvedl jej zase do Jeruzaléma do království jeho. Tehdy poznal Manasses, že sám Hospodin jest Bohem. 14 A potom vystavěl zed zevnitřní města Davidova k západní straně Gihonu potoku, až kudy se chodí k bráně rybné, a obehnal Ofel, a vyhnal ji velmi vysoko. Rozsadil také hejtmany vojska po všech městech hrazených v Judstvu. 15 Vymetal také bohy cizí a rytinu z domu Hospodinova, a všecky oltáře, kterýchž byl nadělal na hoře domu Hospodinova i v Jeruzalémě, a vyházel za město. 16 Opravil zase i oltář Hospodinův, a obětoval na něm oběti pokojné a díkčinění, a přikázal Judským, aby sloužili Hospodinu Bohu Izraelskému. 17 A však vždy ještě lid obětoval na výsostech, ale toliko Hospodinu Bohu svému. 18 Jiné pak věci Manassesovy, i modlitba jeho k Bohu jeho, a slova proroků, kteříž mluvívali k němu ve jménu Hospodina Boha Izraelského, to vše zapsáno v knize o králích Izraelských. 19 Modlitba pak jeho i to, že vyslyšán jest, a každý hřích jeho, i přestoupení jeho, i místa, na kterýchž byl postavil výsosti, a zdělal háje a rytiny, ještě prvé než se pokořil, to vše zapsáno jest v knihách Chozai. 20 I usnul Manasses s otci svými, a pochovali jej v domě jeho, a kraloval Amon syn jeho místo něho. 21 Ve dvamecítma letech byl Amon, když počal kralovati, a dvě létě kraloval v Jeruzalémě. 22 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, tak jako byl činil Manasses otec jeho; nebo všechněm rytinám, kterýchž byl nadělal Manasses otec jeho, obětoval Amon a sloužil jim. 23 Aniž se ponížil před Hospodinem, jako se ponížil Manasses otec jeho, nýbrž on Amon mnohem více hřešil. 24 Spuntovali se pak proti němu služebníci jeho, a zamordovali jej v domě jeho. 25 Tedy pobil lid země všecky ty, kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi, a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho.

New International Version

Manasseh king of Judah

1 Manasseh was twelve years old when he became king, and he reigned in Jerusalem for fifty-five years. 2 He did evil in the eyes of the Lord, following the detestable practices of the nations the Lord had driven out before the Israelites. 3 He rebuilt the high places his father Hezekiah had demolished; he also erected altars to the Baals and made Asherah poles. He bowed down to all the starry hosts and worshipped them. 4 He built altars in the temple of the Lord, of which the Lord had said, ‘My Name will remain in Jerusalem for ever.’ 5 In both courts of the temple of the Lord, he built altars to all the starry hosts. 6 He sacrificed his children in the fire in the Valley of Ben Hinnom, practised divination and witchcraft, sought omens, and consulted mediums and spiritists. He did much evil in the eyes of the Lord, arousing his anger. 7 He took the image he had made and put it in God’s temple, of which God had said to David and to his son Solomon, ‘In this temple and in Jerusalem, which I have chosen out of all the tribes of Israel, I will put my Name for ever. 8 I will not again make the feet of the Israelites leave the land I assigned to your ancestors, if only they will be careful to do everything that I commanded them concerning all the laws, decrees and regulations given through Moses.’ 9 But Manasseh led Judah and the people of Jerusalem astray, so that they did more evil than the nations the Lord had destroyed before the Israelites. 10 The Lord spoke to Manasseh and his people, but they paid no attention. 11 So the Lord brought against them the army commanders of the king of Assyria, who took Manasseh prisoner, put a hook in his nose, bound him with bronze shackles and took him to Babylon. 12 In his distress he sought the favour of the Lord his God and humbled himself greatly before the God of his ancestors. 13 And when he prayed to him, the Lord was moved by his entreaty and listened to his plea; so he brought him back to Jerusalem and to his kingdom. Then Manasseh knew that the Lord is God. 14 Afterwards he rebuilt the outer wall of the City of David, west of the Gihon spring in the valley, as far as the entrance of the Fish Gate and encircling the hill of Ophel; he also made it much higher. He stationed military commanders in all the fortified cities in Judah. 15 He got rid of the foreign gods and removed the image from the temple of the Lord, as well as all the altars he had built on the temple hill and in Jerusalem; and he threw them out of the city. 16 Then he restored the altar of the Lord and sacrificed fellowship offerings and thank-offerings on it, and told Judah to serve the Lord, the God of Israel. 17 The people, however, continued to sacrifice at the high places, but only to the Lord their God. 18 The other events of Manasseh’s reign, including his prayer to his God and the words the seers spoke to him in the name of the Lord, the God of Israel, are written in the annals of the kings of Israel.^[1] 19 His prayer and how God was moved by his entreaty, as well as all his sins and unfaithfulness, and the sites where he built high places and set up Asherah poles and idols before he humbled himself – all these are written in the records of the seers.^[2] 20 Manasseh rested with his ancestors and was buried in his palace. And Amon his son succeeded him as king.

Amon king of Judah

21 Amon was twenty-two years old when he became king, and he reigned in Jerusalem for two years. 22 He did evil in the eyes of the Lord, as his father Manasseh had done. Amon worshipped and offered sacrifices to all the idols Manasseh had made. 23 But unlike his father Manasseh, he did not humble himself before the Lord; Amon increased his guilt. 24 Amon’s officials conspired against him and assassinated him in his palace. 25 Then the people of the land killed all who had plotted against King Amon, and they made Josiah his son king in his place.