Židům 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Výzva k cestě do odpočinutí

1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: 2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. 3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. 4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. 5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. 6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději. 7 Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, 9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky 10 po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. 11 Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘ 12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. 13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. 15 Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ 16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? 17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? 18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? 19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.

Bible, překlad 21. století

Věrnější než Mojžíš

1 A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, 2 který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.^[1] 3 On si ovšem zaslouží větší slávu než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel než sám dům. 4 Každý dům přece někdo postavil a stavitelem všeho je Bůh. 5 Ano, Mojžíš byl jako služebník věrný v celém Božím domě, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno později, 6 ale Kristus byl jakožto Syn věrný nad svým domem. A jeho dům jsme my, pokud si udržíme tu smělou důvěru a hrdou naději.

Nebuďte zatvrzelí

7 Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, 8 nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti. 9 Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli – co umím, viděli po čtyřicet let! 10 Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl: Srdce těch lidí jen stále bloudí, mé cesty vůbec neznají. 11 Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“^[2] 12 Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. 13 Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. 14 Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce. 15 Jak říká: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“^[3] 16 Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta? 17 Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti? 18 A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.

Bible Kralická

1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše, 2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho. 3 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům. 4 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest. 5 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti. 6 Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. 7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, 8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti; 9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let. 10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. 11 Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. 12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. 13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. 14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. 15 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha. 16 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. 17 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti? 18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. 19 A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.

Slovo na cestu

Ježíš je srovnáván s Mojžíšem

1 Proto se, bratři Bohem povolaní a Bohu oddaní, snažte poznávat Ježíše, který byl Božím vyslancem na zemi a nyní je naším zástupcem u Boha. 2 Nezpronevěřil se Bohu, který jej ustanovil. Byl věrný jako Mojžíš, který se staral o Boží lid. 3-4 Ale Ježíš převyšuje Mojžíše, jako tvůrce převyšuje své dílo. Vždyť on jako Bůh stvořil vše. 5 Mojžíš byl pouze svědek toho, co pověděl Bůh. Byl věrný služebník Božího lidu. 6 Kristus však jako Boží Syn je naším Pánem a zůstane jím, jestliže si až do konce zachováme pevnou jistotu a radostnou naději.

Nyní je čas naslouchat Bohu

7 Proto nás Duch svatý napomíná: „Když dnes zaslechnete jeho hlas, 8 nezatvrzujte se ve vzdoru proti němu jako Izraelci při zkoušce na poušti, 9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mne pokoušeli. 10 To pokolení se mi zošklivilo a řekl jsem: ‚Nerozumí sami sobě, ani nechápou mé cesty. 11 Proto jsem v hněvu přísahal, že nedosáhnou odpočinku, který jsem jim připravil.‘ “ 12 Dejte si tedy pozor, bratři, aby se ve vás neuhnízdilo zlo a nevěra, které by vás odváděly od živého Boha. 13 Zkoumejte se každý den, dokud je k tomu příhodná chvíle, aby se někdo z vás nezatvrdil zaslepující a mámivou svůdností hříchu. 14 Máme podíl na všem, co náleží Kristu, když setrváme do konce v počáteční důvěře. Ale vraťme se ke slovům: 15 „Když dnes zaslechnete Boží hlas, nezatvrzujte se vzpurně proti němu.“ 16 Kdo se to vlastně vzbouřil, když zaslechl Boží hlas? Ti, které Mojžíš vyvedl z Egypta. 17 A koho měl Bůh v ošklivosti po čtyřicet let? Ty neposlušné, kteří pak zahynuli na poušti. 18-19 Přísahal jim, že nedosáhnou odpočinku, který jim připravil. Nemohli ho dosáhnout pro nevěru.

New International Version

Jesus greater than Moses

1 Therefore, holy brothers and sisters, who share in the heavenly calling, fix your thoughts on Jesus, whom we acknowledge as our apostle and high priest. 2 He was faithful to the one who appointed him, just as Moses was faithful in all God’s house. 3 Jesus has been found worthy of greater honour than Moses, just as the builder of a house has greater honour than the house itself. 4 For every house is built by someone, but God is the builder of everything. 5 ‘Moses was faithful as a servant in all God’s house,’ bearing witness to what would be spoken by God in the future. (Nu 12,7) 6 But Christ is faithful as the Son over God’s house. And we are his house, if indeed we hold firmly to our confidence and the hope in which we glory.

Warning against unbelief

7 So, as the Holy Spirit says: ‘Today, if you hear his voice, 8 do not harden your hearts as you did in the rebellion, during the time of testing in the wilderness, 9 where your ancestors tested and tried me, though for forty years they saw what I did. 10 That is why I was angry with that generation; I said, “Their hearts are always going astray, and they have not known my ways.” 11 So I declared on oath in my anger, “They shall never enter my rest.” ’ (Ž 95,7) 12 See to it, brothers and sisters, that none of you has a sinful, unbelieving heart that turns away from the living God. 13 But encourage one another daily, as long as it is called ‘Today’, so that none of you may be hardened by sin’s deceitfulness. 14 We have come to share in Christ, if indeed we hold our original conviction firmly to the very end. 15 As has just been said: ‘Today, if you hear his voice, do not harden your hearts as you did in the rebellion.’ (Ž 95,7; Ž 95,8) 16 Who were they who heard and rebelled? Were they not all those Moses led out of Egypt? 17 And with whom was he angry for forty years? Was it not with those who sinned, whose bodies perished in the wilderness? 18 And to whom did God swear that they would never enter his rest if not to those who disobeyed? 19 So we see that they were not able to enter, because of their unbelief.