Žalm 90 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Čtvrtá kniha žalmů - PANOVNÍKU, U TEBE JSME MĚLI DOMOV

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! 2 Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. 3 Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“ 4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. 5 Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: 6 zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. 7 Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením. 8 Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. 9 Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta. 10 Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. 11 Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? 12 Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. 13 Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat ? Měj se svými služebníky soucit, 14 nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. 15 Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. 16 Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! 17 Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

Bible, překlad 21. století

Čtvrtá kniha

1 Modlitba Božího muže Mojžíše. Po všechny věky jsi, Pane, byl vždy naším domovem. 2 Dřív než se hory zrodily, dřív než jsi zplodil zem a svět, od věků navěky Bůh jsi ty! 3 Obracíš člověka zpátky v prach, pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“^[1] 4 Před tebou přece tisíc let uplyne jako včerejšek, jak noční hodina! 5 Spláchneš je – jsou pouhý sen, tráva, jež zítra pomine: 6 ráno roste a rozkvétá, večer skosena usychá! 7 Pro tvé rozlícení hyneme, tvé zuřivosti se děsíme. 8 Naše viny totiž kladeš před sebe, naše tajnosti na světlo tváře své. 9 Naše dny míjejí v hněvu tvém, svá léta končíme s povzdechem. 10 Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle. Většina z nich^[2] jsou dřina a potíže, náhle je konec – a pryč letíme! 11 Sílu tvého hněvu kdo ale zná, před tvou zuřivostí kdo bázeň má? 12 Nauč nás počítat naše dny, abychom v srdci zmoudřeli! 13 Navrať se, Hospodine – jak dlouho ještě? Nad svými služebníky smiluj se! 14 Hned za svítání svou láskou nasyť nás, štěstím ať zpíváme do konce života! 15 Naše radost ať trvá jak dřívější soužení, jako ta léta, kdy jsme žili v neštěstí. 16 Tvým služebníkům ať je zjevné dílo tvé, jejich děti ať se kochají v tvé nádheře! 17 Vlídnost našeho Pána Boha ať s námi zůstává, dílo našich rukou ať mezi námi rozkvétá, dílo našich rukou ať rozkvétá!

Bible Kralická

1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. 8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A prayer of Moses the man of God.

1 Lord, you have been our dwelling-place throughout all generations. 2 Before the mountains were born or you brought forth the whole world, from everlasting to everlasting you are God. 3 You turn people back to dust, saying, ‘Return to dust, you mortals.’ 4 A thousand years in your sight are like a day that has just gone by, or like a watch in the night. 5 Yet you sweep people away in the sleep of death – they are like the new grass of the morning: 6 In the morning it springs up new, but by evening it is dry and withered. 7 We are consumed by your anger and terrified by your indignation. 8 You have set our iniquities before you, our secret sins in the light of your presence. 9 All our days pass away under your wrath; we finish our years with a moan. 10 Our days may come to seventy years, or eighty, if our strength endures; yet the best of them are but trouble and sorrow, for they quickly pass, and we fly away. 11 If only we knew the power of your anger! Your wrath is as great as the fear that is your due. 12 Teach us to number our days, that we may gain a heart of wisdom. 13 Relent, Lord! How long will it be? Have compassion on your servants. 14 Satisfy us in the morning with your unfailing love, that we may sing for joy and be glad all our days. 15 Make us glad for as many days as you have afflicted us, for as many years as we have seen trouble. 16 May your deeds be shown to your servants, your splendour to their children. 17 May the favour^[1] of the Lord our God rest on us; establish the work of our hands for us – yes, establish the work of our hands.