Žalm 22 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL

1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Bible, překlad 21. století

I.

1 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? 3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. 4 Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. 5 Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. 6 K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. 7 Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. 8 Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: 9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“ 10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. 11 Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! 12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník! 13 Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. 14 Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! 15 Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. 16 Patro mám suché^[1] jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! 17 Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,^[2] 18 všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají, 19 o moje šaty dělí se, o moje roucho losují. 20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! 21 Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!

II.

22 Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola! 23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit: 24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej! 25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá! 26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli. 27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky! 28 Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy. 29 Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy! 30 Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou! 31 Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky. 32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

For the director of music. To the tune of ‘The Doe of the Morning’. A psalm of David.

1 My God, my God, why have you forsaken me? Why are you so far from saving me, so far from my cries of anguish? 2 My God, I cry out by day, but you do not answer, by night, but I find no rest.^[1] 3 Yet you are enthroned as the Holy One; you are the one Israel praises.^[2] 4 In you our ancestors put their trust; they trusted and you delivered them. 5 To you they cried out and were saved; in you they trusted and were not put to shame. 6 But I am a worm and not a man, scorned by everyone, despised by the people. 7 All who see me mock me; they hurl insults, shaking their heads. 8 ‘He trusts in the Lord,’ they say, ‘let the Lord rescue him. Let him deliver him, since he delights in him.’ 9 Yet you brought me out of the womb; you made me trust in you, even at my mother’s breast. 10 From birth I was cast on you; from my mother’s womb you have been my God. 11 Do not be far from me, for trouble is near and there is no-one to help. 12 Many bulls surround me; strong bulls of Bashan encircle me. 13 Roaring lions that tear their prey open their mouths wide against me. 14 I am poured out like water, and all my bones are out of joint. My heart has turned to wax; it has melted within me. 15 My mouth^[3] is dried up like a potsherd, and my tongue sticks to the roof of my mouth; you lay me in the dust of death. 16 Dogs surround me, a pack of villains encircles me; they pierce^[4] my hands and my feet. 17 All my bones are on display; people stare and gloat over me. 18 They divide my clothes among them and cast lots for my garment. 19 But you, Lord, do not be far from me. You are my strength; come quickly to help me. 20 Deliver me from the sword, my precious life from the power of the dogs. 21 Rescue me from the mouth of the lions; save me from the horns of the wild oxen. 22 I will declare your name to my people; in the assembly I will praise you. 23 You who fear the Lord, praise him! All you descendants of Jacob, honour him! Revere him, all you descendants of Israel! 24 For he has not despised or scorned the suffering of the afflicted one; he has not hidden his face from him but has listened to his cry for help. 25 From you comes the theme of my praise in the great assembly; before those who fear you^[5] I will fulfil my vows. 26 The poor will eat and be satisfied; those who seek the Lord will praise him – may your hearts live for ever! 27 All the ends of the earth will remember and turn to the Lord, and all the families of the nations will bow down before him, 28 for dominion belongs to the Lord and he rules over the nations. 29 All the rich of the earth will feast and worship; all who go down to the dust will kneel before him – those who cannot keep themselves alive. 30 Posterity will serve him; future generations will be told about the Lord. 31 They will proclaim his righteousness, declaring to a people yet unborn: He has done it!