Žalm 107 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

Bible, překlad 21. století

Pátá kniha

1 I. Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky! 2 Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil, 3 že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří! 4 Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení. 5 Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí. 6 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí. 7 Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení. 8 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 9 On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! II. 10 Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy, 11 neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli. 12 Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci. 13 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. 14 Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy. 15 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 16 On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! III. 17 Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. 18 Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli. 19 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí. 20 Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby. 21 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 22 Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! IV. 23 Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem, 24 takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině. 25 Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal. 26 Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha. 27 Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam. 28 Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí. 29 Proměnil onu bouři v šepot, mořské^[1] vlny se zklidnily. 30 Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili. 31 Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi! 32 Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví! V. 33 Mohutné řeky obrací v pouště, vodní prameny v suchopár, 34 úrodnou zemi v solné pláně pro špatnost těch, kdo žili tam. 35 Pouště zas obrací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní prameny. 36 Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby založili město k bydlení. 37 Oseli pole, vinice vysadili, které pak vydaly hojný užitek. 38 Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek. 39 Ubývalo jich, když byli poníženi ukrutnou bídou a trápením. 40 I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.^[2] 41 Z trápení ale vyzvedl ubožáky, jejich rodinu jak ovce rozmnožil. 42 Poctiví radují se, když to vidí, ústa musejí zavřít všichni zlosyni! 43 Kdo je moudrý, ať se tohoto drží, o Hospodinově lásce ať přemýšlí!

Bible Kralická

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

1 Give thanks to the Lord, for he is good; his love endures for ever. 2 Let the redeemed of the Lord tell their story – those he redeemed from the hand of the foe, 3 those he gathered from the lands, from east and west, from north and south.^[1] 4 Some wandered in desert wastelands, finding no way to a city where they could settle. 5 They were hungry and thirsty, and their lives ebbed away. 6 Then they cried out to the Lord in their trouble, and he delivered them from their distress. 7 He led them by a straight way to a city where they could settle. 8 Let them give thanks to the Lord for his unfailing love and his wonderful deeds for mankind, 9 for he satisfies the thirsty and fills the hungry with good things. 10 Some sat in darkness, in utter darkness, prisoners suffering in iron chains, 11 because they rebelled against God’s commands and despised the plans of the Most High. 12 So he subjected them to bitter labour; they stumbled, and there was no-one to help. 13 Then they cried to the Lord in their trouble, and he saved them from their distress. 14 He brought them out of darkness, the utter darkness, and broke away their chains. 15 Let them give thanks to the Lord for his unfailing love and his wonderful deeds for mankind, 16 for he breaks down gates of bronze and cuts through bars of iron. 17 Some became fools through their rebellious ways and suffered affliction because of their iniquities. 18 They loathed all food and drew near the gates of death. 19 Then they cried to the Lord in their trouble, and he saved them from their distress. 20 He sent out his word and healed them; he rescued them from the grave. 21 Let them give thanks to the Lord for his unfailing love and his wonderful deeds for mankind. 22 Let them sacrifice thank-offerings and tell of his works with songs of joy. 23 Some went out on the sea in ships; they were merchants on the mighty waters. 24 They saw the works of the Lord, his wonderful deeds in the deep. 25 For he spoke and stirred up a tempest that lifted high the waves. 26 They mounted up to the heavens and went down to the depths; in their peril their courage melted away. 27 They reeled and staggered like drunkards; they were at their wits’ end. 28 Then they cried out to the Lord in their trouble, and he brought them out of their distress. 29 He stilled the storm to a whisper; the waves of the sea^[2] were hushed. 30 They were glad when it grew calm, and he guided them to their desired haven. 31 Let them give thanks to the Lord for his unfailing love and his wonderful deeds for mankind. 32 Let them exalt him in the assembly of the people and praise him in the council of the elders. 33 He turned rivers into a desert, flowing springs into thirsty ground, 34 and fruitful land into a salt waste, because of the wickedness of those who lived there. 35 He turned the desert into pools of water and the parched ground into flowing springs; 36 there he brought the hungry to live, and they founded a city where they could settle. 37 They sowed fields and planted vineyards that yielded a fruitful harvest; 38 he blessed them, and their numbers greatly increased, and he did not let their herds diminish. 39 Then their numbers decreased, and they were humbled by oppression, calamity and sorrow; 40 he who pours contempt on nobles made them wander in a trackless waste. 41 But he lifted the needy out of their affliction and increased their families like flocks. 42 The upright see and rejoice, but all the wicked shut their mouths. 43 Let the one who is wise heed these things and ponder the loving deeds of the Lord.