Žalm 102 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Bible, překlad 21. století

1 Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti. I. 2 Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne! 3 Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě! 4 Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec. 5 Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo! 6 Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý! 7 Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách. 8 Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách. 9 Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka! 10 Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám! 11 To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil! 12 Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám. II. 13 Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka. 14 Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas! 15 Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí! 16 Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou, 17 až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě. 18 Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou! 19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, 20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi, 21 aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil! 22 Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní, 23 národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili! III. 24 Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil. 25 Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá! 26 Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa. 27 Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč. 28 Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí. 29 Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!

Bible Kralická

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

A prayer of an afflicted person who has grown weak and pours out a lament before the Lord.

1 Hear my prayer, Lord; let my cry for help come to you. 2 Do not hide your face from me when I am in distress. Turn your ear to me; when I call, answer me quickly. 3 For my days vanish like smoke; my bones burn like glowing embers. 4 My heart is blighted and withered like grass; I forget to eat my food. 5 In my distress I groan aloud and am reduced to skin and bones. 6 I am like a desert owl, like an owl among the ruins. 7 I lie awake; I have become like a bird alone on a roof. 8 All day long my enemies taunt me; those who rail against me use my name as a curse. 9 For I eat ashes as my food and mingle my drink with tears 10 because of your great wrath, for you have taken me up and thrown me aside. 11 My days are like the evening shadow; I wither away like grass. 12 But you, Lord, sit enthroned for ever; your renown endures through all generations. 13 You will arise and have compassion on Zion, for it is time to show favour to her; the appointed time has come. 14 For her stones are dear to your servants; her very dust moves them to pity. 15 The nations will fear the name of the Lord, all the kings of the earth will revere your glory. 16 For the Lord will rebuild Zion and appear in his glory. 17 He will respond to the prayer of the destitute; he will not despise their plea. 18 Let this be written for a future generation, that a people not yet created may praise the Lord: 19 ‘The Lord looked down from his sanctuary on high, from heaven he viewed the earth, 20 to hear the groans of the prisoners and release those condemned to death.’ 21 So the name of the Lord will be declared in Zion and his praise in Jerusalem 22 when the peoples and the kingdoms assemble to worship the Lord. 23 In the course of my life^[1] he broke my strength; he cut short my days. 24 So I said: ‘Do not take me away, my God, in the midst of my days; your years go on through all generations. 25 In the beginning you laid the foundations of the earth, and the heavens are the work of your hands. 26 They will perish, but you remain; they will all wear out like a garment. Like clothing you will change them and they will be discarded. 27 But you remain the same, and your years will never end. 28 The children of your servants will live in your presence; their descendants will be established before you.’