1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.