1Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?2Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.3Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:4Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.5Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.6Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.7Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.8Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,9Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,10Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,11Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,12Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,13Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.14Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.15Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.16Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.17Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.18Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.19Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.20V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.21Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.22Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.23Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.24A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.25Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.26Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.27Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Jób 5
Český ekumenický překlad
— Podivuhodné cesty Boží
1Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš? 2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché. 3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení, 4 jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo. 5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žízniví po jeho majetku baží. 6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy, 7 člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru. 8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, 9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy: 10 Dává zemi déšť, polím sesílá vláhu, 11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy; 12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni; 13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne: 14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci; 15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky; 16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
— Zaslíbení nového blaha
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. 18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. 19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého, 20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče, 21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba, 22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře, 23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou, 24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu, 25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země, 26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas. 27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš.“