1V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim:2„Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst.3Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“4„Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“5„Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich. „Sedm,“ odpověděli.6Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu.7Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je.8A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly.9Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil,10ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.
Farizejský kvas
11Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe.12„Proč toto pokolení žádá znamení?“ zasténal Ježíš v duchu. „Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“13Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.14Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník.15Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“16Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.17Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce?18Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte?[1] Už si nevzpomínáte?19Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.20„A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Sedm,“ odpověděli.21Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“
Vidíš něco?
22Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.23Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“24On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“25Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.26Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“
Ty jsi Mesiáš
27Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“28Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“29„A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.30On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.31Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.32Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.33Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“34Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.35Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.36Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?37Co dá člověk na oplátku za svůj život?38Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“