1Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše2a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama.3Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších.4Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.[1]5Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“6On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.7Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘[2]8Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“9Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!10Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘[3] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘[4]11Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu),12tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat.13Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“14Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte.15[16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“[5]17Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství.18On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit?19Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.20Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází.21Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy,22cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost.23Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“
Víra pohanské ženy
24Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru.[6] Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit.25Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám26a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka,27a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“28Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“29„Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“30Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.
Efatha!
31Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru.32Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku.33On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.34Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“35Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.36Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali.37Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“