1Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby.2Ovocem svých úst se každý hojně nají a duši proradných nasytí násilí.3Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba.4Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete.5Spravedlivý nesnese prolhané řeči, darebák nestydatě šíří puch.6Spravedlnost chrání poctivého, hříšníka ničí ničemnost.7Někdo nemá nic, a chová se bohatě, jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.8Boháč za sebe může dát výkupné, chudák výhrůžky sotva zaslechne.9Světlo spravedlivých svítí vesele, svíce darebáků uhasne.10Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu.11Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.12Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.13Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn.14Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout.15Zdravý rozum si získá přízeň, cesta proradných vede k záhubě.[1]16Rozvážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roztrušuje samé nesmysly.17Ničemný vyslanec upadne do neštěstí, spolehlivý posel je jako lék.18Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení, kdo však na domluvy dá, bude vážený.19Splněná touha je v duši sladká; tupcům je odporné varovat se zla.20Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.21Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou.22Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na poctivé.23Políčko chudých může vydat hojnost potravy, bezpráví je ale může o vše připravit.24Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě, zavčas je trestá, kdo je miluje.25Spravedlivý se nají do sytosti, břicho ničemů zůstane o hladu.