1Milovník poznání miluje poučení, jen tupý mezek si nedá domluvit.2Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí.3Darebáctví nikomu jistotu neposkytne, kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.4Znamenitá žena je korunou svého muže, hanebná je ale jako kostižer.5Úmysly poctivých jsou spravedlivé, rady darebáků však zákeřné.6Slova darebáků jsou smrtelná léčka, poctivé vysvobodí jejich řeč.7Když darebáci padnou, je s nimi konec, dům spravedlivých ale obstojí.8Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn, muž křivé povahy však bude pohrdnut.9Lépe být přehlížen, ale mít služebníka, než tvářit se důležitě a nemít na chleba.10Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné.11Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem, kdo ztratil rozum, honí vidiny.12Darebák závidí kořist zlosynovi, kořeny spravedlivých však plody přináší.13Hříšné rty jsou zlosynovi pastí, spravedlivý však ujde trápení.14Ovoce svých úst každý hojně sklidí, vlastní skutek se k člověku navrátí.15Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit.16Hlupákův hněv se projeví ihned, rozvážný člověk snese urážky.17Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě, křivopřísežník podvádí.18Unáhlené řeči bodají jako meče, jazyk moudrých je ale jako lék.19Pravdomluvné rty obstojí navždy, prolhaný jazyk jen krátký okamžik.20Zlomyslní mají v srdci jen faleš, mírumilovní žijí v radosti.21Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí.22Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.23Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.24Pracovitým rukám bude svěřena vláda, zahálčivost však vede k porobě.25Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí.26Spravedlivý najde i pro bližního cestu, cesta darebáků ale končí blouděním.27Lenoch si žádný úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek.28Život je na stezce spravedlnosti, vyšlapaná cesta vede ke smrti.