1Pro Šalomouna. Obdař, Bože, krále svým soudem, svou spravedlnost dej synu královu!2Ať soudí tvůj lid spravedlivě, všechny tvé chudé po právu.3Ať hory přinesou lidu blahobyt, pahorky ať spravedlnost skýtají.4Ať chudé v tvém lidu král obhájí, děti ubožáka ať ochrání a jejich utlačovatele rozdrtí!5Ať žije dál[1] po všechna pokolení, dokud slunce a měsíc trvají.6Ať je jak déšť, co na louku se snáší, a jako liják, jenž zemi napájí.7Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý a rozhojní se blahobyt, až dokud měsíc nezmizí.8Ať panuje od moře až k moři, od řeky Eufrat po světa kraj.9Ať se mu klaní obyvatelé pouští, jeho nepřátelé ať lížou prach!10Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty, králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.11Ať se mu všichni králové klaní, všechny národy ať slouží mu!12Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí a také ubožáka, jenž nemá pomoci.13S nebohým chudákem bude mít soucit, život chudákům zachrání.14Vysvobodí je od křivdy a vydírání, jejich krev totiž draze cení si!15Ať žije král, zlato ze Sáby ať mu dávají! Ať se za něho stále modlí, celý den ať mu žehnají!16Ať hojnost obilí je vždy v zemi, dokonce na horských vrcholcích! Ať jeho klasy jak Libanon se vlní, jeho města ať kvetou jak tráva na poli!17Ať jeho jméno trvá navěky, dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží! Ať jsou v něm požehnány všechny národy,[2] za blaženého ať jej prohlásí!18Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský, ten, který jediný divy působí!19Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky, jeho slávy ať je plná celá zem! Amen! Amen!20Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.