1Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben!2Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě!3Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností!4Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!5Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!6Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má!7Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš.8Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit!9Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě!10Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se.11Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“12Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi!13Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí!14Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc.15Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst!16Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!17Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích.18Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky!19Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný?20Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!21Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil.22Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský!23Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil.24Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!