1Hospodin stvořil lidi z hlíny a znovu je do ní navrací.2Určil jim čas a sečetl jejich dny, dal jim však moc nade vším, co je na zemi.3Oblékl je silou, jakou má on sám, ke svému obrazu je učinil.4Všem tvorům vnukl strach z lidí, aby vládli nad zvěří i ptactvem.[1]6Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši a také srdce, aby přemýšleli.7Naplnil je rozumem a věděním, také o dobru a zlu je poučil.8Vložil jim své světlo[2] do srdcí, aby jim ukázal velikost svého díla,[3]10aby jeho svaté jméno chválili a líčili velkolepost jeho díla.11Předložil jim vědění, zákon života jim dal za dědictví.12Uzavřel s nimi věčnou smlouvu, o svých ustanoveních je poučil.13Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči, vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas.14Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“[4] a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu.[5]
Obrať se k Hospodinu
15Lidské cesty leží stále před ním, před jeho očima se neskryjí.[6]17Každému národu ustanovil vládce, Hospodinovým podílem však zůstal Izrael.[7]19Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce, své oči stále k jejich cestám upírá.20Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty, všechny jejich hříchy má před sebou.[8]22Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí, laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka.23Nakonec povstane a rozdá odměny, každému odplatí, jak si zaslouží.24Kajícným umožňuje, aby se vrátili, povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději.25Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy, popros ho osobně a přestaň klopýtat.26Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti, a velmi si zprotiv si každou ohavnost.27Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí? Nemají mu snad dobrořečit živí?28Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl; Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví.29Jak veliké je Hospodinovo slitování a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí!30U lidí nic takového možné není, vždyť lidský tvor je smrtelný.31Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění. Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti.32Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce, a všichni lidé jsou prach a popel.
Sírachovec 17
Český ekumenický překlad
1Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací. 2Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi. 3Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem. 4Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak, aby panoval i nad šelmami a ptactvem. 6Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení. 7Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé. 8Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů. 10Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla. 11Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví. 12Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a oznámil jim svá ustanovení. 13Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas. 14Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.
Boží oči všechno vidí
15Jejich jednání leží před ním stále jako na dlani, neskryjí je před jeho pohledem. 17Každému národu ustanovil správce, ale Izrael je podílem Hospodinovým. 19Všechny jejich skutky jsou před ním jasné jako slunce a on nepřestává sledovat jejich cesty. 20Jejich nepravosti před ním nezůstanou skryty, Hospodin vidí všechny jejich hříchy. 22Milosrdný skutek člověka je u něho jako pečetidlo; lidského dobrodiní si hledí jak zřítelnice svého oka. 23Na konci povstane a všem odplatí, sešle odplatu na jejich hlavu. 24Těm, kdo činí pokání, dopřává návratu, a povzbuzuje ty, kdo ztrácejí vytrvalost. 25Obrať se k Hospodinu a zanech hříchů, pros ho a přestaň budit pohoršení. 26Navrať se k Nejvyššímu a odvrhni od sebe nepravost, měj ve velké nenávisti každou ohavnost. 27Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího namísto těch, kdo jsou živi a vzdávají mu chválu? 28Od mrtvého, který už není, chvála nezazní, jen živý a zdravý bude Hospodina chválit. 29Jak velké je Hospodinovo milosrdenství a odpuštění pro ty, kteří se k němu obracejí! 30Všechno dokázat není v možnostech lidí, vždyť člověk není nesmrtelný. 31Což září něco víc než slunce? A přece i ono přestává svítit. A člověk, pouhé tělo a krev, přemýšlí jen o zlu. 32Hospodin dohlíží na zástupy nebeských výšin, lidé však všichni jsou jen země a popel.