1Nepřej si množství nezvedených dětí, z bezbožných synů se neraduj.2I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich, nebudou-li mít úctu k Hospodinu.3Nesázej na to, že budou dlouho žít, a nespoléhej na jejich množství.[1] Jeden syn přece může být nad tisíc a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.4Jediný rozumný přivede město k rozkvětu, a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.5Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči, na vlastní uši jsem slyšel i o horším:6Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň,[2] proti odbojnému národu vzplál hněv.[3]7Hospodin neodpustil dávným obrům,[4] když se ve své síle vzbouřili.8Neušetřil město, kde bydlel Lot; pro svou pýchu se mu zhnusili.[5]9Nesmiloval se nad prokletými národy,[6] jež byly pro své hříchy vyhnány,[7]10ani nad šesti sty tisíci poutníky,[8] kteří se spolčili ve své zatvrzelosti.[9]11I kdyby tu byl jen jeden paličák, byl by to div, kdyby nebyl potrestán. Panovník se přece umí hněvat i slitovat, má moc odpustit, anebo se rozhněvat.12Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování, každého bude soudit podle jeho skutků.13Hříšník neunikne se svou kořistí, vytrvalost zbožného dojde odměny.14Hospodin odmění každou almužnu,[10] každý dostane podle svých skutků.[11]17Neříkej: „Před Hospodinem nejsem vidět. Kdo si na mě tam nahoře vzpomene? Mezi tolika lidmi o mě ani neví! Co jsem já v nekonečném stvoření?18Hle, nebesa i nebesa nebes, propast i země se chvějí, když přichází.19I samy hory a základy země se třesou strachy, když na ně pohlíží.20Hospodin na mě ani nepomyslí. Kdo by se zabýval mými cestami?21Když zhřeším, nikdo mě neuvidí; když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví?[12]22Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy? Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“23Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit, jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.
Boží moudrost ve stvoření
24Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění, celým srdcem na má slova dbej.25Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí, pečlivě ti předám vědění.26Na počátku Hospodin stvořil[13] svá díla, a když je dokončil, vymezil jim dráhy.27Uspořádal svá díla navěky a jejich vládu do dalších pokolení. Nehladoví a neunavují se, neopouštějí své úkoly.28Žádné druhému nepřekáží, proti jeho slovu se nikdy nebouří.29Potom Hospodin shlédl na zemi a naplnil ji svým dobrodiním.30Její povrch pokryl všemožnými tvory a ti se do ní musí navrátit.
Sírachovec 16
Český ekumenický překlad
Odplata svévolníka
1Nedychti po množství nezdárných dětí a neraduj se ze svévolných synů. 2I kdyby jich přibývalo, neraduj se z nich, není-li při nich bázeň před Hospodinem. 3Neskládej naději v jejich život a nespoléhej na jejich množství; lepší je jeden bohabojný než tisíc svévolných, a je lépe zemřít bezdětný než mít svévolné děti. 4Jediný rozumný může povznést město, zatímco pokolení svévolníků je může obrátit v poušť. 5Mnoho takových věcí jsem viděl na vlastní oči a k sluchu se mi doneslo leccos ještě hroznějšího. 6Proti shromáždění hříšníků vyšlehne oheň a proti vzpurnému pronárodu vzplane hněv. 7Nebylo odpuštěno ani pradávným obrům, když se vzbouřili v celé své síle. 8Neušetřil ty, mezi nimiž pobýval Lot, zhnusili se mu svou pýchou. 9Nesmiloval se nad pronárodem, který propadl záhubě, nad těmi, kdo byli vyhnáni pro své hříchy. 10A stejně tak nad šestkrát stotisíci putujících, kteří se srotili v zatvrzelosti svého srdce. 11I kdyby tu byl jediný tvrdošíjný, bylo by divné, kdyby nebyl potrestán; u Boha je milosrdenství i hněv, je mocný nejen v odpouštění, ale i když vyleje svůj hněv. 12Jak mnohé je jeho milosrdenství, tak mnohé je i jeho kárání, člověka bude soudit podle jeho skutků. 13Hříšník neuteče se svou kořistí a trpělivost zbožného nepřijde zkrátka. 14Každému skutku milosrdenství dá Hospodin místo, každý dojde podle svých skutků odplaty. 17Neříkej: „Skryji se před Hospodinem, kdo by si na mne tam nahoře vzpomněl? V lidském davu nebudu poznán, co je má duše proti nespočetnosti tvorstva?“ 18Hle, samo nebe i nebesa nebes, propast i země se budou při jeho navštívení třást. 19Stejně i hory a základy světa se zachvějí strachem, až na ně upře svůj zrak. 20Ale o tom ať mysl nepřemýšlí, kdo by mohl porozumět Božím cestám? 21Jako smršť, kterou člověk nevidí, i množství Božích skutků zůstane utajeno. 22„Kdo bude ohlašovat jeho skutky spravedlnosti a kdo na ně bude čekat? Vždyť doba smlouvy je vzdálená.“ 23Jen omezenec takto uvažuje, jen člověk pošetilý a svedený může uvažovat tak hloupě.
Stvoření člověka
24Poslechni mne, synu, a uč se vědění; nakloň své srdce k mým slovům. 25Odhalím ti dobře uvážené naučení a pečlivě tě obeznámím s věděním. 26Podle Hospodinova záměru jsou tu jeho díla od počátku, jakmile je učinil, přidělil jim místa. 27Uspořádal svá díla navěky, rozsah jejich vlády určil podle jejich druhů; nepodlehla hladu ani nezemdlela a nezanechala ani své práce. 28Jedno neutlačuje druhé a Božímu slovu neodepřou poslušnost navěky. 29A po tom všem Hospodin shlédl na zem a zahrnul ji svou dobrotou. 30Její povrch zaplnil rozmanitým tvorstvem, a do ní se všechno zas vrací.