1Job na to řekl:2„I dnes je má žaloba plná trpkosti, jeho[1] ruka mě drtí i přes mé sténání.3Kdybych jen věděl, kde se nachází, k jeho sídlu bych se vypravil.4Před jeho tváří bych vyložil svou při, vznesl bych před ním svoje stížnosti.5Dozvěděl bych se, co mi odpoví, co mi chce říci, bych pochopil.6Bude se ve své veliké moci se mnou přít? Nikoli! On mě jistě vyslyší!7Kdyby se s ním poctivý mohl přít, vyhrál bych svůj soud navždycky.8Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám.9Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím.10Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.11Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.12Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru[2] jsem uchovával výroky jeho úst.13On je však Jediný – kdo ho zadrží? Co se mu zachce, to učiní.14Co o mně rozhodne, to jistě vykoná, jak to prokázal už tolikrát.15Proto jsem před ním vyděšen, když na něj myslím, hrozím se!16Bůh už mé srdce ochromil, Všemohoucí mě vyděsil.17Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách, i když mi obličej přikryl mrak.
Jób 23
Český ekumenický překlad
TŘETÍ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Touha po Boží blízkosti
1 Jób na to odpověděl: 2 „Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží. 3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, 4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa. 5 Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne. 6 Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu. 7 Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci. 8 Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, 9 jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to.
— Hrůza z Boží blízkosti
10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato. 11 Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se, 12 od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. 13 Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. 14 Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci. 15 Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach. 16 Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou. 17 Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.