1Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji.2Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.3Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.4I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.5Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.6I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.7Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,8ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.9Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.10Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!11Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?12Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.
Moudrost shůry
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.14Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.15To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.16Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.17Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.18Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.
List Jakubův 3
Bible Kralická
1Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.2V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.3An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.4An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.5Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!6A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.7Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;8Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.9Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.10Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.11Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?12Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.13Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.14Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.15Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.16Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.17Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.18Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.