List Jakubův 2

Bible, překlad 21. století

1 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.2 Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?3 Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –4 copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?5 Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?6 Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?7 Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?8 Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“[1] dobře děláte.9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.10 Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.11 Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“[2] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.12 Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.13 Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.14 K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?15 Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?16 Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.19 Ty věříš, že je jediný Bůh?[3] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?[4]21 Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?22 Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!23 Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“[5] a byl označen za Božího přítele.[6]24 Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.25 Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?26 Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

List Jakubův 2

Bible Kralická

1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,3 A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých;4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých?5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují?6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují?7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.9 Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky.10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen.11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona.12 Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte.13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?23 A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.