Lukáš 6 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Učedníci vymílají v sobotu obilí

1 Jedné soboty procházel Ježíš a jeho učedníci obilným polem. Učedníci ulamovali klasy, vymílali je a zrní jedli. 2 Viděli to farizejové a pohoršovali se: „Co to děláte? Vždyť přece Boží zákon zakazuje v sobotu i takovou práci!“ 3 Ježíš odpověděl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal král David se svou družinou, když měli hlad? 4 Jak vešel do svatyně, vzal tam posvátné chleby, jedl je a podělil jimi i své druhy? Posvátné chleby přece smějí jíst jen kněží. 5 A pak, Syn člověka je i pánem soboty.“

Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou

6 Jinou sobotu šel Ježíš kázat do synagogy. Byl tam člověk, který měl pravou ruku ochrnutou. 7 Farizejové a učitelé zákona čekali, zdali se Ježíš odváží v sobotu toho muže uzdravit. Chtěli mít totiž záminku, aby Ježíše mohli obžalovat. 8 On však dobře znal jejich záměry, a přesto toho člověka s ochrnutou rukou vyzval, aby přišel k němu. Muž poslechl. 9 Ježíš pak oslovil všechny přítomné: „Ptám se vás, má se podle zákona konat v sobotu dobro, nebo zlo? Má se člověk zachránit, nebo nechat hynout?“ 10 Když nikdo neodpovídal, řekl nemocnému: „Natáhni tu ruku!“ Muž poslechl a jeho pravice byla zdravá. 11 Ježíšovi protivníci, na nejvyšší míru podráždění, se domlouvali, co by se dalo proti Ježíšovi podniknout.

Ježíš volí dvanáct učedníků

12 V těch dnech vystoupil Ježíš na horu, aby se modlil. Celou noc hovořil s Bohem. 13 Když se rozednilo, svolal všechny svoje učedníky, které pak nazval apoštoly. 14 Byli to: Šimon, kterému dal nové jméno Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, 15 Matouš – původně výběrčí Levi, Tomáš, Jakub – syn Alfeův, Šimon – bývalý příslušník tajné organizace radikálů, 16 Juda – syn Jakubův a Jidáš Iškariotský, který později Ježíše zradil.

Ježíš vyslovuje blahoslavenství

17 Když pak sestoupili na rovné prostranství, očekával je už veliký dav Ježíšových stoupenců i mnoho lidí z Jeruzaléma, z celého Judska i z pobřežních měst Týru a Sidónu. 18 Přišli, aby si poslechli jeho kázání a dali se uzdravit. Vyléčil tam celou řadu duševně chorých. 19 Lidé se ho chtěli alespoň dotknout, protože z něho vycházela uzdravující moc. 20 Ježíš se obrátil na své učedníky a řekl: „Radujte se, vy chudí, protože vám bude patřit Boží království. 21 Radujte se, kdo teď hladovíte, protože Bůh vás nasytí. Radujte se i vy, kdo teď pláčete, protože jednou se budete smát. 22 Radujte se, když vás budou nenávidět, vyženou jako prašivé a pošpiní vaše jména, protože se hlásíte k Synu člověka. 23 Radujte se a prozpěvujte si, protože vás v nebi čeká velká odměna. Stejným způsobem zacházeli jejich předkové s Božími proroky. 24 Ale běda vám, bohatí, protože vy už máte svoje potěšení. 25 Běda vám, sytí, však budete jednou hladovět. Běda vám, kteří se lehkomyslně smějete, protože jednou budete hořce plakat a naříkat. 26 Běda vám, jestliže vás všichni chválí, vždyť tak se za starodávna chovali k falešným prorokům.

Ježíš učí o milování nepřátel

27 Vám pak, moji posluchači, radím: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kteří vás nenávidí. 28 Přejte dobré věci těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vám činí bezpráví. 29 Tomu, kdo tě uhodí do tváře, nastav i druhou. Tomu, kdo ti bere kabát, přidej i košili. 30 Každému, kdo tě o něco prosí, dej, a jestliže tě někdo okradl, nevymáhej to zpátky. 31 Jak chcete, aby s vámi lidé jednali, tak s nimi jednejte vy. 32 Jakou čekáte od Boha pochvalu, když milujete jen ty, kteří milují vás? To umějí lidé, kteří se na Boha neptají. 33 Jestliže jednáte dobře jen s těmi, kteří se k vám chovají slušně, jaké uznání od Boha čekáte? 34 A myslíte, že Bůh ocení, když půjčujete jenom těm, kteří vám to vždycky vrátí? Tak to přece na světě chodí, že si lidé půjčují, jenom když mají jistotu, že o nic nepřijdou. Ale vy jednejte jinak. 35 Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti. 36 Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec.

Ježíš učí o kritice

37 Nesuďte nikoho, a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho, a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte, a Bůh vám také odpustí. 38 Dávejte ochotně, a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.“ 39 Ježíš použil také několika přirovnání: „Slepec přece nepovede slepého, vždyť by oba spadli do jámy. 40 Učedník nezná tolik jako mistr; teprve když se vyučí, může se mu podobat. 41 Proč se staráš o pilinu v oku svého bližního a polena ve svém oku si nevšímáš? 42 Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Dovol, odstraním ti pilinu z oka,‘ a přehlížet poleno ve svém vlastním oku? Pokrytče, nejprve si vyčisti své vlastní oko, a teprve potom jasně uvidíš, co potřebuje tvůj bratr.

Ježíš učí o ovoci života

43 Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce. 44 Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny. 45 Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají. 46 Proč mi stále říkáte: Pane, Pane, a neděláte, co vám říkám?

Ježíš učí o stavbě na písku a na skále

47-48 Každý, kdo ke mně přichází a naslouchá tomu, co říkám, a řídí se podle toho, podobá se člověku, který začal stavět dům a vykopal základy hluboko ve skále. Když se přihnala povodeň, dům se ani nepohnul, protože měl dobré základy. 49 Každý, kdo mě slyší, ale neřídí se podle toho, podobá se člověku, který si vystavěl dům bez základů: dům smetla povodeň.“