Lukáš 17 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš hovoří o odpuštění a víře

1 Ježíš řekl svým učedníkům: „Vždycky se setkáte s někým, kdo svádí ke zlému, ale běda tomu, kdo to dělá. 2 Pro takového by bylo lépe, kdyby mu uvázali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl ke zlému jednoho z těch nejposlednějších. 3 Buďte na to opatrní! Jestliže se proti tobě někdo proviní, domluv mu, a když toho bude litovat, odpusť mu. 4 A i kdyby tě prosil o odpuštění sedmkrát za den a upřímně litoval svých činů, vždy mu znovu odpusť.“ 5 Učedníci prosili Ježíše: „Dej nám mocnou víru!“ 6 On odpověděl: „Kdybyste měli víru aspoň jako zrnko hořčice a řekli tomuto stromu: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ stalo by se to. 7-8 A ještě něco: Když se nějaký otrok vrátí po celodenní práci na poli, není zbaven domácích povinností. Nebo jste snad slyšeli, že by si sedl ke stolu a že by ho pán obsluhoval 9 a děkoval mu za vyplněný úkol? 10 Podobně je to i s vámi. Když uděláte všechno, co vám Bůh ukládá, řekněte: ‚Jsme jen služebníci, vykonali jsme pouze svou povinnost.‘ “

Ježíš uzdravuje malomocného

11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš pomezím Samařska a Galileje. 12 U jedné vesnice se s ním potkalo deset malomocných. Zastavili se opodál 13 a volali: „Ježíši, Pane, slituj se nad námi.“ 14 Podíval se na ně a řekl: „Jděte a ukažte se kněžím, ať vám potvrdí, že jste zdrávi.“ Poslechli a cestou byli své nemoci zbaveni. 15 Jeden z nich, když zjistil, že je zdráv, vrátil se a hlasitě chválil Boha. 16 Padl Ježíšovi k nohám a z celého srdce mu děkoval. Ten muž byl Samařan. 17 Ježíš se ho zeptal: „Nebylo vás uzdraveno deset? Kde je devět ostatních? 18 Proč se také nevrátili, aby Bohu poděkovali jako tento cizinec?“ 19 A tomu muži řekl: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

Ježíš učí o přicházejícím Božím království

20 Farizejové se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království. Odpověděl jim: „Boží království nenajdete na určitém místě, 21 abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“ 22 Svým učedníkům řekl: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak hned. 23 Nedejte se mýlit, když vám budou říkat: ‚Kristus je tamhle‘ nebo ‚je tady!‘ Nechoďte nikam a nikoho takového nenásledujte. 24 Jako když oslňující blesk protne oblohu a je dobře viditelný z mnoha míst země, tak náhlý a zřetelný bude můj návrat. 25 Napřed však musím mnoho vytrpět a tato nevěřící generace mne zavrhne. 26 V den, kdy znovu přijdu, bude to s lidmi stejné jako za dnů Noeho. 27 I tehdy se lidé zajímali jen o jídlo, pití a sex až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny zahubila. Jen Noe se svou rodinou se zachránil v korábu. 28 Stejně tomu bylo s Lotem. Obyvatelé Sodomy jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli i stavěli 29 až do dne, kdy Bůh Lota vyvedl z města. Tehdy nastala zkáza a celá Sodoma zahynula v ohni. 30 Tak překvapivý a zřejmý bude i můj příchod. 31 Ať v té chvíli budete kdekoliv, nevracejte se už pro nic domů. 32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu. Jediné ohlédnutí po Sodomě ji stálo život. 33 Kdo lpí jenom na svém pozemském životě, ztratí všechno, ale kdo ho odevzdá Bohu, bude zachráněn. 34 Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku, jednoho vezmu k sobě, druhý bude zanechán. 35 Dvě ženy budou spolu pracovat v kuchyni, jedna bude zachráněna, druhá zanechána. 36 Dva muži budou spolu dělat na jednom poli, jeden bude zachráněn, druhý zanechán.“ 37 Učedníci se ho zeptali: „Kde se to všechno stane?“ Odpověděl jim: „Tak jako supi bezpečně najdou každé mrtvé tělo, tak také nikdo na žádném místě neunikne Božímu soudu.“