Přihlaste se zdarma

Matouš 13

Slovo na cestu



1 Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera. 2 Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit. 3 Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně. Tentokrát začal vyprávět: 4 „Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je. 5 Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky, 6 ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky. 7 Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky. 8 Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet. 9 Víte, co tím myslím?“ 



10 Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“ 11 Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto. 12 Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno. 13 Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou. 14 Tak se na nich plní Izajášovo proroctví: ‚Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte. 15 Protože srdce tohoto lidu otupělo, jsou hluší a zavřeli oči, aby neviděli, neslyšeli a neporozuměli, aby se neobrátili k Bohu, kde by mohli být uzdraveni.‘ 16 Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší. 17 Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno. 18 A teď k tomu příběhu o rozsévači. 19 Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto. 20-21 Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí. 22 Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí. 23 Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“ 



24 Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. 25 V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. 26-27 Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘ 28 ‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se. 29 Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. 30 Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “ 



31 Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli. 32 Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“ 33 Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“ 34 V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství. 35 Tak se naplnilo staré proroctví: „Budu mluvit v obrazech a vypovím, co bylo skryto od stvoření světa.“ 



36 Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli. 37 „Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní. 38 Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému. 39 Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé. 40 Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa. 41 Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo. 42 Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství. 43 A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom! 



44 Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal. 45-46 Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji. 47 Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové. 48 Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí. 49 Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných 50 a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství. 51 Porozuměli jste všemu?“ „Ano,“ odpověděli. 52 Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“ 



53-54 Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc? 55 Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři! 56 I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“ 57-58 Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“ 

Slovo Na Cestu TM
(Czech Living Bible TM)
Copyright © 1988, 2000, 2012 by Biblica, Inc.
Used with permission. All rights reserved worldwide.

“Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

Matouš 13

Český ekumenický překlad



1  Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. 2  Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. 3  I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat. 4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. 5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. 6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. 7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. 8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. 9  Kdo má uši, slyš!“  



10  Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ 11  On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. 12  Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. 14  A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.  15  Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘  16  Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. 17  Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.  



18  Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. 19  Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. 20  U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; 21  ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. 22  U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. 23  U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“  



24  Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. 25  Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. 26  Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. 27  Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ 28  On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ 29  On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. 30  Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“  



31  Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; 32  je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“  



33  Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ 34  Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, 35  aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘  



36  Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“ 37  On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka 38  a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; 39  nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. 40  Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. 41  Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, 42  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. 43  Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“  



44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.  



45  Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, 46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.  



47  Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; 48  když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. 49  Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“  



51  „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ 52  A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“  



53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. 54  Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? 55  Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? 56  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ 57  A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ 58  A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.