Kostenlos anmelden

Sprüche 1

Neue evangelistische Übersetzung

1 Sprichwörter von Salomo Ben-David, / dem König von Israel. 2 Sie lehren Weisheit und Selbstbeherrschung, / um guten Rat zu verstehen 3 und Bildung zu erlangen, / einen Sinn für Gerechtigkeit, Recht und Aufrichtigkeit. 4 Unerfahrenen geben sie Klugheit, / jungen Menschen Wissen und Besonnenheit. 5 Der Kluge hört zu und mehrt seine Kenntnis, / der Erfahrene lernt Führungskunst, 6 versteht Bildrede und Spruch, / Rätsel der Weisen und ihr Wort. 7 Mit Ehrfurcht vor Jahwe beginnt die Erkenntnis. / Nur Narren verachten Weisheit und Zucht. 



8 Höre, mein Sohn, auf die Mahnung deines Vaters, / verwirf die Weisung deiner Mutter nicht! 9 Denn sie bilden einen schönen Kranz für deinen Kopf / und eine schmückende Kette für deinen Hals. 10 Mein Sohn, wenn Sünder dich beschwatzen, / dann geh nicht darauf ein! 11 Wenn sie sagen: "Komm mit uns! / Wir liegen im Hinterhalt und lauern auf Blut, / wir stellen den Ahnungslosen nach, einfach so! 12 Wir verschlingen sie wie der Tod; / wir reißen sie aus dem Leben, / befördern sie ins Grab! 13 Ihr Hab und Gut gehört dann uns, / und wir füllen unsere Häuser damit. 14 Komm, schließ dich uns an, / wir teilen die Beute gerecht!" 15 Geh da nicht mit, mein Sohn! / Gib dich nicht mit solchen ab! 16 Denn sie haben nur Böses im Sinn / und sind schnell zu einer Bluttat bereit. 17 In den Augen aller Vögel / ist das Fangnetz ohne Absicht bestreut.[1] 18 Doch jene lauern auf ihr eigenes Blut, / sie stellen dem eigenen Leben nach. 19 Und so geht es jedem, der unehrlich reich werden will, / sein Raub raubt dem Räuber das Leben. 20 Die Weisheit ruft auf der Straße, / auf den Plätzen erschallt ihre Stimme. 21 Man hört sie im lärmenden Gewühl / und auch an den Toren der Stadt: 22 "Wie lange noch, ihr Grünschnäbel, liebt ihr Einfältigkeit, / wie lange gefällt den Spöttern ihr Spott / und hassen die Dummen Erkenntnis? 23 Nehmt doch endlich meine Mahnung an! / Dann lasse ich meinen Geist sprudeln / und gebe meinen Worten freien Lauf. 24 Immer wieder rief ich euch an, / doch ihr habt gar nicht zugehört, / habt die ausgestreckte Hand nicht beachtet, 25 wolltet die Mahnung nicht hören / und schlugt jeden Rat in den Wind. 26 Doch wenn das Unglück kommt, werde ich lachen. / Dann spotte ich über euch, 27 wenn das, was ihr fürchtet, wie ein Sturm über euch kommt, / wenn ihr bedrängt seid von Angst und Schrecken. 28 Dann schreit ihr nach mir, doch ich antworte nicht, / dann sucht ihr mich, doch ihr findet mich nicht. 29 Weil sie die Einsicht hassten / und es ablehnten, Jahwe zu ehren, 30 weil sie meinen Rat nicht hören wollten / und meine Mahnung verächtlich machten, 31 darum sollen sie essen, was sie sich eingebrockt haben, / sollen satt werden am eigenen Rat. 32 Denn Sturheit bringt die Beschränkten um, / die Dummen vernichtet ihre Sorglosigkeit. 33 Doch wer auf mich hört, hat nichts zu befürchten, / kann ohne Angst vor Unglück sein." 

Sprüche 1

Český ekumenický překlad



1  Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,  2  jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,  3  jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,  4  aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.  5  Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost  6  porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.  7  Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.  



8  Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.  9  Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.  10  Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!  11  Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,  12  pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,  13  přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,  14  spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ –  15  můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,  16  neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.  17  Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.  18  Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.  19  Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.  



20  Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.  21  Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:  22  „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?  23  Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:  24  Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,  25  každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,  26  i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,  27  až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.  28  Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,  29  protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,  30  nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.  31  Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.  32  Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.  33  Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“