Kostenlos anmelden

Psalm 41

Neue evangelistische Übersetzung



1 Dem Chorleiter. Ein Psalmlied von David. 2 Glücklich ist einer, der sich für Schwache einsetzt! / Wenn ihn ein Unglück trifft, wird Jahwe ihn retten. 3 Jahwe beschützt ihn und erhält ihn am Leben. / Glücklich gepriesen wird er im ganzen Land. / Du, Herr, setzt ihn nicht der Willkür seiner Feinde aus. 4 Wenn Krankheit ihn befällt, steht Jahwe ihm bei. / Du, Herr, verwandelst seine Krankheit in Kraft. 5 Ich sagte: "Jahwe, sei mir gnädig! / Mach meine Seele wieder gesund, / denn ich habe gesündigt gegen dich!" 6 Meine Feinde reden böse über mich: / "Wann ist er endlich tot und vergessen?" 7 Kommt einer, mich zu besuchen, redet er falsch. / Er nimmt nur Schlechtes in sich auf, / geht hinaus und verbreitet üble Gerüchte. 8 Die mich hassen, stecken die Köpfe zusammen / und denken sich Böses gegen mich aus: 9 "Den hat es böse erwischt! / Wer so liegt, der steht nicht wieder auf!" 10 Selbst mein Freund, dem ich vertraute, / der mit mir zusammen aß, / gab mir einen Tritt.[1] 11 Sei du mir gnädig, Jahwe! / Richte mich auf, / dass ich es ihnen vergelte! 12 Dann weiß ich, dass ich dir gefalle, / wenn mein Feind nicht triumphiert. 13 In meiner Unschuld warst du mein Halt / und hast mich für immer vor dich gestellt. 14 Gelobt sei Jahwe, der Gott Israels, / in alle Zeit und Ewigkeit! / Amen, ja, so soll es sein. 

Psalm 41

Český ekumenický překlad



1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.  2  Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.  3  Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!  4  Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!  5  Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.  6  Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“  7  Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.  8  Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí:  9  „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“  10  I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.  11  Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.  12  Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.  13  Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.  14  Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.