1Was soll das Toben der Völker? / Was soll ihr sinnloser Plan?2Die Großen der Welt lehnen sich auf, / verschwören sich gegen Jahwe. / Gegen seinen Messias gehen sie an:[1] (Apg 4,25)3"Los, wir zerreißen die Fessel, / befreien uns von ihrem Strick!"4Doch der im Himmel thront, lacht, / der Herr lacht sie nur spöttisch aus.5Dann fährt er sie an in glühendem Zorn / und erschreckt sie durch heftige Wut:6"Ich habe den König gesalbt und geweiht", sagt er, / "hier auf dem Zion,[2] meinem heiligen Berg!"7Nun will ich[3] verkünden Jahwes Beschluss! / Er sagte zu mir: "Du bist mein Sohn! / Ich habe dich heute gezeugt.8Sprich mich nur an, und ich gebe dir Völker, / ja die ganze Erde zu deinem Besitz!9Du wirst sie regieren mit eiserner Faust / und zerschmettern wie Töpfergeschirr."10Und nun, ihr Könige, kommt zur Vernunft! / Lasst euch warnen, Richter der Welt!11Dient Jahwe mit Furcht, / jubelt und zittert vor ihm!12Küsst den Sohn, sonst wird er zornig / und ihr kommt auf eurem Weg um, / denn leicht entflammt sein Zorn! / Doch glücklich alle, die bei ihm geborgen sind!
Psalm 2
Český ekumenický překlad
PROČ SE PRONÁRODY BOUŘÍ
1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!