1Ein Lied für den Aufstieg zum Tempel.
Von Jugend an haben sie mich bedrängt – so soll Israel sagen –,2von Jugend an haben sie mich bedrängt / und mich dennoch nicht erdrückt.3Meinen Rücken haben sie aufgerissen wie ein Feld, / in das man tiefe Furchen pflügt.4Doch Jahwe ist gerecht! / Er hat den Strick der Gottlosen durchtrennt.5Jeder, der Zion hasst, / verschwinde beschämt!6Er soll sein wie das Gras auf dem Dach, / das schon verdorrt, kaum dass man es sieht;7das kein Schnitter je in die Hand nimmt, / und für das kein Garbenbinder sich bückt,8damit nie jemand vorbeigeht und zu ihnen sagt: / "Segen Jahwes über euch! / Wir segnen euch im Namen Jahwes!"
Psalm 129
Český ekumenický překlad
JAK ČASTO MĚ UŽ OD MLÁDÍ SUŽOVALI
1 Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali – Izrael ať řekne –, 2 jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli. 3 Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy. 4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal. 5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón! 6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. 7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy. 8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“