Kostenlos anmelden

Josua 9

Neue evangelistische Übersetzung



1 Alle Könige im Westjordanland hörten von den Siegen Israels, ob sie im Gebirge, in der Schefela[1] oder in der Küstenebene des Mittelmeeres bis zum Libanon hin lebten, die Hetiter, die Amoriter, die Kanaaniter, die Perisiter, die Hiwiter und die Jebusiter. 2 Da taten sie sich zusammen, um gemeinsam gegen Josua und Israel zu kämpfen. 3 Als die Einwohner von Gibeon[2] jedoch hörten, was Josua mit Jericho und Ai gemacht hatte, 4 griffen sie zu einer List. Sie wollten sich als Boten ausgeben. Deshalb nahmen sie abgenutzte Säcke für ihre Esel und abgenutzte und geflickte Weinschläuche 5 und zogen zerschlissene und geflickte Schuhe und abgetragene Kleidung an. Das Brot, das sie als Wegzehrung bei sich hatten, war vertrocknet und zerbröselt. 6 So kamen sie ins Lager nach Gilgal. "Wir kommen aus einem fernen Land", sagten sie zu Josua und den Männern von Israel, "und möchten, dass ihr einen Bund mit uns schließt." 7 Da sagten die Israeliten zu den Hiwitern[3]: "Wir können doch nicht einfach ein Bündnis mit euch schließen. Vielleicht wohnt ihr ja ganz in unserer Nähe." 8 "Wir sind deine Diener", sagten sie zu Josua. Der fragte: "Wer seid ihr und woher kommt ihr?" 9 "Deine Diener kommen aus einem sehr weit entfernten Land, weil der Ruhm von Jahwe, deinem Gott, bis zu uns gedrungen ist. Wir haben alles gehört, was er in Ägypten getan hat, 10 und auch das, was er mit den beiden Amoriterkönigen im Ostjordanland gemacht hat, mit König Sihon von Heschbon[4] und König Og von Baschan,[5] der in Aschtarot[6] lebte. 11 Da sagten unsere Ältesten und alle Bewohner des Landes zu uns: 'Nehmt Verpflegung mit auf den Weg, zieht ihnen entgegen und sagt zu ihnen: Wir sind eure Diener, schließt einen Bund mit uns!' 12 Hier, seht euch das Brot an! Es war noch warm, als wir von zu Hause aufbrachen. Jetzt ist es vertrocknet und zerbröselt. 13 Und diese zerrissenen Weinschläuche hier waren neu, als wir sie füllten. Auch unsere Kleidung und die Schuhe sind durch die lange Reise verschlissen." 14 Die Israeliten untersuchten das Brot, aber sie versäumten es, Jahwe zu befragen. 15 So gewährte Josua ihnen Frieden und sicherte zu, sie am Leben zu lassen. Die Führer des Volkes bekräftigten den Vertrag mit einem Eid. 16 Drei Tage später kam es heraus, dass sie ganz in ihrer Nähe wohnten. 17 Die Israeliten waren nämlich weitergezogen und auf die Städte gestoßen, aus denen die Boten gekommen waren: Gibeon, Kefira, Beërot und Kirjat-Jearim. 18 Doch sie konnten ihnen nichts antun, weil die Führer des Volkes ihnen im Namen Jahwes Frieden geschworen hatten. Da murrte die ganze Volksversammlung über ihre Führer. 19 Diese erwiderten dem Volk: "Wir haben ihnen im Namen Jahwes Frieden geschworen und können sie jetzt nicht antasten. 20 Wir müssen sie am Leben lassen, damit kein Gotteszorn wegen unseres Eids über uns kommt. 21 Wir werden sie aber zu Holzhauern und Wasserträgern für ganz Israel machen." 22 Dann bestellte Josua die Boten aus Gibeon zu sich und sagte zu ihnen: "Warum habt ihr uns getäuscht und behauptet, von sehr weit her zu kommen, wo ihr doch ganz in unserer Nähe wohnt? 23 Darum sollt ihr verflucht und für alle Zeit Sklaven für das Haus meines Gottes sein – Holzhauer und Wasserträger!" 24 Sie antworteten Josua: "Deinen Dienern wurde zuverlässig berichtet, dass Jahwe, dein Gott, seinem Diener Mose geboten habe, euch das ganze Land zu geben und alle seine Bewohner zu töten. Darum fürchteten wir sehr um unser Leben. 25 Nun, wir sind in deiner Hand; mach mit uns, was du für richtig hältst." 26 Josua stand zu seinem Wort und bewahrte die Gibeoniten davor, von den Männern Israels getötet zu werden. 27 Doch verpflichtete er sie noch an diesem Tag zum Dienst als Holzhauer und Wasserträger für die Gemeinschaft und den Altar Jahwes. Das gilt ‹jeweils› an dem Ort, den er erwählen wird, bis heute. 

Josua 9

Český ekumenický překlad



1  Když se o tom doslechli všichni králové, kteří byli z této strany Jordánu, v pohoří i v Přímořské nížině a na celém pobřeží Velkého moře směrem k Libanónu, totiž král chetejský, emorejský, kenaanský, perizejský, chivejský a jebúsejský, 2  shromáždili se, aby jednomyslně bojovali proti Jozuovi a Izraeli.  3  I obyvatelé Gibeónu se doslechli, jak Jozue naložil s Jerichem a Ajem. 4  Vymyslili si tedy také lest, že půjdou a budou se vydávat za poselstvo. Vložili na osly vetché pytle a zpuchřelé, popraskané a svazované vinné měchy, 5  na nohou měli vetché spravované střevíce a na sobě odřené pláště. I všechen chléb, jímž se zásobili, byl vyschlý a rozdrobený. 6  Tak přišli k Jozuovi do tábora v Gilgálu a řekli jemu i mužům izraelským: „Přišli jsme z daleké země. Uzavřete s námi smlouvu!“ 7 Ale izraelští muži Chivejcům odpověděli: „Možná, že sídlíte mezi námi; jakpak bychom mohli s vámi uzavřít smlouvu!“ 8  Řekli nato Jozuovi: „Jsme tvoji otroci.“ Jozue se jich otázal: „Kdo jste a odkud přicházíte?“ 9  Odpověděli mu: „Z velmi daleké země přišli tvoji otroci za jménem Hospodina, tvého Boha. Slyšeli jsme o něm zprávy, co všechno učinil v Egyptě 10  a jak naložil s dvěma emorejskými králi v Zajordání, s chešbónským králem Síchonem a s bášanským králem Ógem z Aštarótu. 11  Naši stařešinové a všichni obyvatelé naší země nás vyzvali: ‚Vezměte si s sebou zásoby na cestu, jděte jim vstříc a řekněte jim: Jsme vaši otroci. Uzavřete s námi smlouvu.‘ 12  Toto je náš chléb. Byl ještě horký, když jsme se jím zásobili při odchodu z našich domů, než jsme se vydali k vám. A teď se podívejte: je vyschlý a rozdrobený. 13  A tyto vinné měchy byly nové, když jsme je plnili. Podívejte se, jak popraskaly. A toto jsou naše pláště a střevíce; zvetšely, protože cesta byla velmi dlouhá.“ 14  Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se ptali na Hospodinův výrok. 15  Jozue sjednal mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Předáci izraelské pospolitosti jim to potvrdili přísahou.  16  Když uplynuly tři dny po tom, co s nimi uzavřeli smlouvu, doslechli se, že jsou z jejich blízkosti a že sídlí mezi nimi. 17  Izraelci totiž táhli dál a třetího dne přišli do jejich měst. Byla to města Gibeón, Kefíra, Beerót a Kirjat-jearím. 18  Ale Izraelci je nepobili, poněvadž se jim předáci izraelské pospolitosti zavázali přísahou při Hospodinu, Bohu Izraele. Proto celá pospolitost proti předákům reptala 19  a všichni předáci vysvětlovali celé pospolitosti: „My jsme jim přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele, takže se jich nyní nemůžeme dotknout. 20  Musíme je nechat naživu, aby na nás nedolehlo Hospodinovo rozlícení pro přísahu, kterou jsme se jim zavázali.“ 21  O nich pak předáci řekli: „Ať zůstanou naživu, ale budou pro celou pospolitost sekat dříví a čerpat vodu.“ Tak o nich mluvili předáci. 22  Potom si je zavolal Jozue a promluvil k nim: „Proč jste nás obelstili? Tvrdili jste: ‚Jsme od vás velmi daleko,‘ a zatím sídlíte mezi námi! 23  Buďte za to prokleti. Nepřestanete být otroky. Budete sekat dříví a čerpat vodu pro dům mého Boha.“ 24  Odpověděli Jozuovi: „Tvým otrokům bylo oznámeno, co Hospodin, tvůj Bůh, přikázal svému služebníku Mojžíšovi, že vám dá celou zemi a že před vámi vyhladí všechny její obyvatele. Velmi jsme se báli, že nás připravíte o život. Proto jsme to udělali. 25  Teď jsme v tvých rukou. Nalož s námi, jak uznáš za dobré a správné.“ 26  I naložil s nimi tak, že je vyprostil z rukou Izraelců, takže je nezabili. 27  Ale onoho dne jim Jozue uložil, aby sekali dříví a čerpali vodu pro pospolitost a pro Hospodinův oltář, a to až dodnes, na místě, které vyvolí.