2.Samuel 22

Neue evangelistische Übersetzung

1 [1] David dichtete dieses Lied für Jahwe, nachdem dieser ihn vor Saul und allen anderen Feinden gerettet hatte. An dem Tag sang er:2 Jahwe, mein Fels, mein Schutz und mein Retter,3 mein Gott, meine Burg, in der ich mich berge, / mein Schild und mein sicheres Heil! / Er ist mir Zuflucht und Festung, / mein Retter, der mich schützt vor Gewalt.4 "Jahwe, sei gelobt!", rufe ich aus. / Ich bin gerettet vor meinen Feinden.5 In Fesseln des Todes war ich gefangen, / Sturzbäche des Unheils erschreckten mich.6 Mit Stricken des Todes war ich gebunden, / die Todesfalle schlug über mir zu.7 Ich rief zu Jahwe in meiner Angst, / schrie um Hilfe zu meinem Gott. Er hörte mich in seinem Tempel, / mein Hilfeschrei drang an sein Ohr.8 Da wankte und schwankte die Erde, / es bebten die Gründe des Himmels. / Sie zitterten, denn er wurde zornig.9 Rauch stieg auf von seiner Nase / und Feuer schoss aus seinem Mund, / glühende Kohlen sprühten hervor.10 Er neigte den Himmel tief auf die Erde / und fuhr auf dunklen Wolken herab.11 Er flog auf einem Cherub,[2] / er schwebte auf den Schwingen des Sturms.12 Er hüllte sich in Finsternis wie in ein Zelt, / in Regendunkel und schwarzes Gewölk.13 Durch seinen Glanz flammten Kohlen glühend auf.14 Am Himmel ließ Jahwe den Donner erdröhnen, / laut krachte die Stimme des Höchsten.15 Er schoss seine Pfeile und verjagte die Feinde, / er schleuderte Blitze und verwirrte sie.16 Da zeigte sich der Grund der Gewässer, / die Fundamente der Welt wurden entblößt / vor dem Drohen Jahwes, / vor dem Schnauben seines zornigen Atems.17 Aus der Höhe griff seine Hand nach mir, / sie fasste mich und zog mich aus der Flut.18 Er entriss mich den mächtigen Feinden, / die stärker waren als ich und mich hassten.19 Sie überfielen mich am Tag meines Unglücks, / doch Jahwe wurde mein Halt.20 Er führte mich hinaus ins Weite, / befreite mich, weil er mich mochte.21 Jahwe hat mir mein rechtes Tun vergolten, / mich nach der Reinheit meiner Hände beschenkt.22 Denn ich hielt mich an die Wege Jahwes, / fiel nicht schuldig von meinem Gott ab.23 Ja, seine Entscheide hielt ich mir vor, / seine Gesetze wies ich nicht ab.24 Ich lebte ohne Tadel vor ihm / und nahm mich vor der Sünde in Acht.25 So hat Jahwe mich für mein rechtes Tun belohnt, / denn in seinen Augen waren meine Hände rein.26 Einem Gütigen zeigst du dich gütig, / einem treuen Mann treu.27 Dem Reinen zeigst du dich rein, / doch dem Falschen bist du verdreht.28 Ja, du rettest das verarmte Volk, / doch stolze Augen zwingst du nieder.29 Ja, du bist meine Leuchte, Jahwe. / Jahwe macht das Dunkel mir hell.30 Ja, mit dir überrenn ich ein Heer, / mit meinem Gott überspring ich die Mauer.31 So ist Gott: sein Weg ist tadellos, / Jahwes Wort ist unverfälscht. / Ein Schild ist er für alle, / die Schutz bei ihm suchen.32 Ja, wer ist Gott, wenn nicht Jahwe! / Wer ist ein Fels, wenn nicht unser Gott!33 Dieser Gott ist meine Festung, / er macht meinen Weg tadellos.34 Er macht meine Füße gazellenflink / und standfest auf allen Höhen.35 Er lehrt meine Hände das Kämpfen / und meine Arme, den Bogen zu spannen.36 Du gabst mir den Schild deines Heils, / und dass du mich erhörtest, machte mich groß! /37 Du schafftest meinen Schritten Raum, / meine Knöchel blieben fest.38 Ich jagte meinen Feinden nach und überwältigte sie. / Erst als sie vernichtet waren, kehrte ich um.39 Zerschmettert habe ich sie, / sie stehen nicht wieder auf. / Tot fielen sie vor meine Füße.40 Du versorgtest mich mit Kraft zum Kampf, / zwangst meine Gegner unter mich nieder.41 Du hast meine Feinde zur Flucht gezwungen, / ich konnte meine Hasser vernichten.42 Sie blickten umher, aber da war kein Retter, / zu Jahwe, doch er hörte sie nicht.43 Ich zerrieb sie wie Staub auf der Erde, / zerstampfte sie wie Straßendreck.44 Du hast mich den Streitigkeiten des Volkes entrissen, / hast mich zum Haupt über Völker gesetzt. / Ein Volk, das ich nicht kannte, dient mir.45 Ausländer kamen und krochen vor mir. / Sie hörten mir zu und gehorchten sofort.46 Zitternd kamen sie aus ihren Burgen / und gaben ihren Widerstand auf.47 Jahwe lebt! Gepriesen sei mein Fels, / erhoben der Gott meines Heils!48 Denn Gott hat mir Rache verschafft, / hat mir die Völker unterworfen /49 und mich meinen Feinden entrissen. / Du hast mich über meine Gegner erhoben, / mich vom Mann der Gewalttat befreit.50 Darum will ich dir danken, Jahwe, / deinen Ruhm vor den Völkern besingen,[3] (Röm 15,9)51 der seinem König große Siege verschafft, / der seinem Gesalbten Gnade erweist, / David und seinen Nachkommen für alle Zeit.

2.Samuel 22

Český ekumenický překlad

1  Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.2  Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, 3  Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! 4  Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5  Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6  provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7  V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8  Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. 9  Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10  Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11  Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. 12  Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu. 13  Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí. 14  Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15  Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek. 16  Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem. 17  Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18  Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19  Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral. 20  Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22  neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23  Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. 24  Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. 25  Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu. 26  Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27  ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28  A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené. 29  Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. 30  S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31  s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33  Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, 34  on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35  učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36  Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. 37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38  Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39  Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40  Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41  Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42  Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43  Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic. 44  Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45  Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou. 46  Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47  Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 48  Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje. 49  Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50  Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51  Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“