1Mein Sohn, bewahre meine Warnungen und halte meine Gebote im Gedächtnis fest!2Bewahre meine Gebote, so wirst du leben, und hüte meine Lehren wie deinen Augapfel!3Binde sie dir um die Finger, schreibe sie dir auf die Tafel deines Herzens!4Sage zur Weisheit: »Du bist meine Schwester«, und nenne die Einsicht deine vertraute Freundin,5damit sie dich von dem Eheweibe eines andern fernhält, von der fremden Frau, die glatte Reden führt (2,16).6Denn als ich (einmal) am Fenster meines Hauses durch mein Gitter hinausschaute,7da sah ich unter den Unerfahrenen, bemerkte ich unter den jungen Leuten einen unverständigen Jüngling,8der auf der Straße hin und her ging, in der Nähe ihrer Ecke, und in der Richtung nach ihrem Hause schritt,9in der Dämmerung, am Abend des Tages, tief in der Nacht und in der Finsternis.10Da kam ihm auf einmal eine Frau entgegen im Anzug einer Lustdirne und mit arglistigem Herzen.11Sie ist in leidenschaftlicher Aufregung und wilder Unruhe, ihre Füße halten’s in ihrem Hause nicht aus;12bald ist sie auf der Straße, bald auf den freien Plätzen, und neben jeder Ecke lauert sie.13Nun hascht sie ihn, küßt ihn und sagt zu ihm mit frecher Miene:14»Dankopfer war ich schuldig: heute habe ich meine Gelübde entrichtet;15darum bin ich ausgegangen dir entgegen, um dich aufzusuchen, und habe dich nun gefunden.16Mit Teppichen habe ich mein Lager hergerichtet, mit bunten Decken von ägyptischem Linnen;17ich habe mein Bett mit Myrrhe, Aloe und Zimt besprengt.18Komm, wir wollen uns an der Liebe berauschen, bis zum Morgen in Liebeslust schwelgen!19Denn der Mann ist nicht daheim, er ist weithin auf Reisen gegangen;20die Geldtasche hat er mit sich genommen: erst am Vollmondstage kommt er wieder heim.«21Durch ihr eifriges Zureden verführte sie ihn, mit ihrem glatten Geschwätz riß sie ihn fort:22betört folgte er ihr wie ein Stier, der zur Schlachtung geht, und wie ein Hirsch, der ins Netz rennt,23bis ein Pfeil ihm das Herz durchbohrt; wie ein Vogel dem Fanggarn zueilt, ohne zu ahnen, daß es um sein Leben geht.24Nun denn, mein Sohn, so höre auf mich und achte auf die Mahnungen meines Mundes!25Laß dein Herz sich nicht auf ihre Wege locken, verirre dich nicht auf ihre Pfade!26denn viele Erschlagene hat sie zu Boden gestreckt, und zahlreich sind die, welche sie alle gemordet hat.27Ihr Haus bildet den Eingang zur Unterwelt, Wege, die zu den Kammern des Todes hinabführen.
Sprüche 7
Český ekumenický překlad
— Ještě o cizí ženě
1 Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru. 2 Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka. 3 Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce. 4 Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svou příbuznou, 5 aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi. 6 Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu 7 a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum. 8 Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu 9 na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční. 10 A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem. 11 Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. 12 Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí. 13 Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne: 14 „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby. 15 Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla. 16 Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla. 17 Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí. 18 Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním. 19 Muž není doma, odešel na dalekou cestu. 20 Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“ 21 Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. 22 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, 23 než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. 24 Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. 25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést. 26 Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni. 27 Její dům – toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.