1Dem Menschen gehören die Entwürfe des Herzens an, aber vom HERRN kommt das, was die Zunge ausspricht. –2Einem Menschen erscheint alles rein, was er unternimmt; aber der HERR wägt[1] die Geister. –3Befiehl dem HERRN deine Werke, dann werden deine Pläne gelingen. –4Alles hat der HERR für einen bestimmten Zweck geschaffen, so auch den Gottlosen für den Tag des Unglücks. –5Jeder Hochmütige ist dem HERRN ein Greuel: die Hand darauf! Ein solcher wird nicht ungestraft bleiben (11,21). –6Durch Liebe und Treue wird Verschuldung gesühnt, aber durch Gottesfurcht hält man sich vom Bösen fern. –7Wenn das Verhalten jemandes dem HERRN wohlgefällt, so söhnt er sogar seine Feinde mit ihm aus. –8Besser wenig mit Gerechtigkeit[2], als ein großes Einkommen mit Unrecht. –9Des Menschen Herz erdenkt sich seinen Weg, der HERR aber lenkt seine Schritte. –10Ein Gottesurteil liegt auf den Lippen des Königs: beim Rechtsprechen verfehlt sich sein Mund nicht. –11[Richtige] Waage und Waagschalen sind Gottes Sache; sein Werk sind alle Gewichtstücke im Beutel. –12Das Verüben von Freveltaten ist den Königen ein Greuel; denn nur durch Gerechtigkeit steht ein Thron fest. –13Wahrhaftige Lippen gefallen dem Könige wohl, und wer aufrichtig redet, den liebt er. –14Des Königs Zorn gleicht Todesboten, aber ein weiser Mann besänftigt diesen (Zorn). –15Im freundlichen Blick des Königs liegt Leben, und seine Huld ist wie eine Regenwolke des Spätregens[3]. –16Weisheit zu erwerben ist viel besser als Gold, und Einsicht zu erwerben ist wertvoller als Silber. –17Die Bahn der Rechtschaffenen ist darauf gerichtet, sich vom Bösen fernzuhalten; wer auf seinen Wandel achtgibt, behütet seine Seele[4]. –18Hochmut kommt vor dem Fall und hoffärtiger Sinn vor dem Sturz. –19Besser ist es, demütig zu sein mit den Niedrigen, als Beute zu teilen mit den Stolzen. –20Wer auf das Wort (Gottes) achtet, wird Segen davon haben, und wer auf den HERRN vertraut: wohl ihm! –21Wer weisen Herzens ist, der wird mit Recht verständig genannt, doch Süßigkeit der Lippen fördert noch die Belehrung. –22Ein Born des Lebens ist die Einsicht für ihren Besitzer; für die Toren aber ist die Torheit eine Strafe. –23Der Verstand des Weisen macht seinen Mund klug und mehrt auf seinen Lippen die Belehrung. –24Honigseim sind freundliche Worte, süß für die Seele und gesund[5] für den Leib. –25Mancher Weg erscheint dem Menschen gerade[6] und ist schließlich doch ein Weg zum Tode. –26Der Hunger des Arbeiters fördert seine Arbeit, denn sein (hungriger) Mund treibt ihn dazu an. –27Ein nichtswürdiger Mensch gräbt Unheilsgruben, und auf seinen Lippen ist’s wie brennendes Feuer. –28Ein ränkesüchtiger Mensch richtet Unfrieden an, und ein Ohrenbläser entzweit vertraute Freunde. –29Ein gewalttätiger Mensch beschwatzt seinen Genossen und führt ihn auf einen unheilvollen Weg. –30Wer seine Augen zukneift, will Arglist ersinnen; wer seine Lippen zusammenpreßt, hat Bosheit vollbracht[7]. –31Graues Haar ist eine Ehrenkrone; auf dem Wege der Gerechtigkeit wird sie erlangt. –32Besser ein Langmütiger als ein Kriegsheld, und besser einer, der sich selbst beherrscht[8], als ein Städteeroberer. –33Im Bausch (des Gewandes) wirft man das Los, aber alle seine Entscheidung kommt vom HERRN.
Sprüche 16
Český ekumenický překlad
DRUHÁ ČÁST
1 Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk. 2 Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin. 3 Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. 4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. 5 Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. 6 Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého. 7 Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. 8 Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím. 9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. 10 Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří. 11 Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem. 12 Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn. 13 Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují. 14 Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří. 15 V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm. 16 Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. 17 Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu. 18 Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. 19 Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými. 20 Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. 21 Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí. 22 Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost. 23 Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti. 24 Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem. 25 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 26 Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa. 27 Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň. 28 Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. 29 Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu. 30 Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo. 31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. 32 Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města. 33 Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.