Kostenlos anmelden

Psalm 94

Menge Bibel

1 Du Gott der Rache, o HERR, du Gott der Rache, erscheine! 2 Erhebe dich, Richter der Erde, vergilt den Stolzen nach ihrem Tun! 3 Wie lange noch sollen die Gottlosen, HERR, wie lange noch sollen die Gottlosen jubeln, 4 sollen sie geifern und trotzige Reden führen, alle Übeltäter stolz sich brüsten? 5 Dein Volk, o HERR, zertreten sie und bedrücken dein Erbe[1]; 6 sie erwürgen Witwe und Fremdling und morden die Waisen 7 und sagen[2] dabei: »Nicht sieht es der HERR« oder: »Nicht merkt es der Gott Jakobs.« 8 Nehmt Verstand an, ihr Unvernünftigen im Volk, und ihr Toren: wann wollt ihr Einsicht gewinnen? 9 Der das Ohr gepflanzt, der sollte nicht hören? Der das Auge gebildet, der sollte nicht sehn? 10 Der die Völker erzieht, der sollte nicht strafen, er, der die Menschen Erkenntnis lehrt? 11 Der HERR kennt wohl die Gedanken der Menschen, daß nur ein Hauch[3] sie sind. 12 Wohl dem Manne, den du, HERR, in Zucht nimmst, und den du aus deinem Gesetz belehrst, 13 damit er sich Ruhe verschaffe vor Unglückstagen, bis[4] dem Frevler die Grube man gräbt! 14 Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen und sein Erbe (V.5) nicht verlassen; 15 denn Recht muß doch Recht bleiben, und ihm werden alle redlich Gesinnten sich anschließen. 16 Wer leistet mir Beistand gegen die Bösen? Wer tritt für mich ein gegen die Übeltäter? 17 Wäre der HERR nicht mein Helfer gewesen, so wohnte meine Seele wohl schon im stillen Land. 18 Sooft ich dachte: »Mein Fuß will wanken«, hat deine Gnade, HERR, mich immer gestützt; 19 bei der Menge meiner Sorgen in meiner Brust haben deine Tröstungen mir das Herz erquickt. 20 Sollte verbündet dir sein der Richterstuhl des Unheils, der Verderben schafft durch Gesetzesverdrehung? 21 Sie tun sich ja zusammen gegen das Leben des Gerechten und verurteilen unschuldig Blut. 22 Doch der HERR ist mir zur festen Burg geworden, mein Gott zu meinem Zufluchtsfelsen; 23 er läßt ihren Frevel auf sie selber fallen und wird sie ob ihrer Bosheit vertilgen: ja vertilgen wird sie der HERR, unser Gott. 

Public Domain

Psalm 94

Český ekumenický překlad



1  Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!  2  Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným.  3  Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat?  4  Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností  5  a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému,  6  vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí.  7  Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“  8  Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?  9  Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?  10  Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?  11  Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek.  12  Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:  13  Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku.  14  Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí.  15  Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce.  16  Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností?  17  Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha.  18  Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.  19  Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.  20  Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?  21  Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole.  22  Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.  23  Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!