Psalm 74

Menge Bibel

1 Ein Lehrgedicht von Asaph. Warum hast du uns, o Gott, für immer verworfen, warum raucht dein Zorn gegen die Herde, die du weidest? (Ps 50,1)2 Gedenke deiner Gemeinde, die vor alters du erworben, die zum Eigentumsvolk du dir erlöst hast! (Gedenke) des Berges Zion, auf dem du Wohnung genommen!3 Lenk deine Schritte hinauf zu den ewigen Trümmern: ach, alles hat der Feind im Heiligtum zerstört!4 Wild brüllen deine Feinde im Innern deiner Versammlungsstätte; haben dort ihre Fahnen als Siegeszeichen aufgestellt.5 Es sieht sich an, als ob man die Äxte hoch geschwungen hätte im Dickicht des Waldes.6 Und jetzt zerschlagen sie auch sein Schnitzwerk allzumal mit Beilen und Hämmern.7 Sie haben dein Heiligtum in Brand gesteckt, bis zum Boden entweiht die Wohnung deines Namens.8 Sie haben sich vorgenommen: »Wir rotten sie allesamt aus!« und haben alle Gottesstätten[1] im Lande verbrannt.9 Unsre (heiligen) Zeichen sehn wir nicht mehr, kein Prophet ist mehr da, und niemand weiß bei uns, wie lange das dauern soll.10 Wie lange, o Gott, soll der Widersacher noch schmähen, der Feind deinen Namen immerfort lästern?11 Warum doch ziehst du deine Hand zurück? O zieh deine Rechte hervor aus dem Busen, mach ein Ende!12 Gott ist ja doch mein König von alters her, Rettungstaten vollführt er inmitten des Landes[2].13 Du hast das Meer durch deine Kraft gespalten, die Häupter der Drachen auf den Fluten zerschellt.14 Du hast Leviathans Köpfe zermalmt, zum Fraß ihn hingegeben dem Volke der Wüstentiere.15 Du hast Quellen und Bäche hervorbrechen lassen, du hast nieversiegende Ströme trocken gelegt.16 Dein ist der Tag, dein auch die Nacht, du hast den Mond und die Sonne hingestellt.17 Du hast der Erde rings die Grenzen festgesetzt, Sommer und Winter, du hast sie gebildet.18 Denke daran: der Feind hat dich, o HERR, gehöhnt, und ein gottloses Volk deinen Namen gelästert!19 Gib nicht den Raubtieren preis die Seele deiner Taube, vergiß nicht für immer das Leben deiner Dulder!20 Blick hin auf den Bund! Denn angefüllt sind die Verstecke des Landes mit Stätten der Gewalttat.21 Laß den Bedrängten nicht enttäuscht davongehn, der Arme und Bedrückte müsse deinen Namen rühmen!22 Steh auf, Gott, verficht deine Sache! Gedenke der Schmach, die dich trifft von den Ruchlosen Tag für Tag!23 Vergiß nicht das Geschrei[3] deiner Feinde, das Toben deiner Gegner, das allzeit aufsteigt!

Psalm 74

Český ekumenický překlad

1  Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2  Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3  Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4  Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5  Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6  nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7  Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8  V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9  Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10  Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11  Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12  Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13  Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14  rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15  rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16  Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17  ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18  Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19  Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20  přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21  Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22  Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23  Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!