1Dem Musikmeister; ein Psalm von David.2Wohl dem, der des Schwachen[1] sich annimmt: am Tage des Unglücks wird der HERR ihn erretten!3Der HERR wird ihn behüten und am Leben erhalten, daß er glücklich gepriesen wird im Lande; und du gibst ihn nicht preis der Gier seiner Feinde.4Der HERR wird ihn auf dem Siechbett erquicken: sein ganzes Krankenlager machst du ihm leicht.5Ich sage: »O HERR, sei mir gnädig, ach, heile meine Seele, denn an dir hab’ ich gesündigt!«6Meine Feinde reden Böses[2] von mir: »Wann wird er sterben, daß sein Name verschwindet?«7Kommt jemand, mich zu besuchen, so redet er Falschheit; sein Herz sammelt Bosheit an; dann geht er hinaus, um draußen davon zu reden.8Alle, die mich hassen, zischeln vereint über mich, Unheil sinnen sie gegen mich:9»Ein heilloses Übel haftet ihm an! Wer so sich gelegt hat, kommt nicht wieder hoch!«10Sogar mein bester Freund, dem ich fest vertraute, der mein Brot aß, hat die Ferse gegen mich erhoben.11Du aber, HERR, sei mir gnädig und hilf mir wieder auf, so will ich’s ihnen vergelten!12Daran will ich erkennen, daß du Gefallen an mir hast, wenn mein Feind nicht über mich jubeln wird,13doch du mich ob meiner Unschuld aufrecht hältst und mich vor deinem Angesicht stehn läßt immerdar.14Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Amen, ja Amen!
Psalm 41
Český ekumenický překlad
BLAZE TOMU, KDO MÁ POCHOPENÍ PRO NUZNÉHO
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. 3 Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej! 4 Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko! 5 Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil. 6 Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ 7 Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví. 8 Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí: 9 „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“ 10 I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu. 11 Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil. 12 Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele. 13 Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář. 14 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.