1Dem Musikmeister; ein Psalm von David.2Bei dir, HERR, suche ich Zuflucht: laß mich nimmer enttäuscht werden! Nach deiner Gerechtigkeit errette mich!3Neige dein Ohr mir zu, eile zu meiner Rettung herbei, sei mir ein schützender Fels, eine feste Burg, mir zu helfen!4Du bist ja doch mein Fels und meine Burg, um deines Namens willen wirst du mich führen und leiten,5mich befrein aus dem Netz, das man heimlich mir gestellt; denn du bist meine Schutzwehr.6In deine Hand befehl’ ich meinen Geist (Lk 23,46): du wirst mich erlösen, o HERR, du treuer Gott.7Du hassest, die sich an nichtige Götzen halten, doch ich vertraue auf den HERRN.8Ich will jubeln und fröhlich sein ob deiner Gnade, daß du mein Elend hast angeschaut, auf die Angst meiner Seele geachtet9und mich der Gewalt des Feindes nicht preisgegeben, nein, meine Füße gestellt hast auf weiten Raum.10Sei mir gnädig, o HERR, denn ich bin in Bedrängnis[1]; getrübt vor Gram ist mir mein Auge, meine Seele und mein Leib;11denn in Kummer verzehrt sich mein Leben und meine Jahre in Seufzen; erschöpft durch mein Verschulden ist meine Kraft, und verfallen sind meine Gebeine.12Für alle meine Feinde bin ich zum Hohn geworden, von meinen Nachbarn gemieden und ein Schrecken für meine Bekannten: wer mich sieht auf der Straße, flieht scheu vor mir.13Entschwunden bin ich wie ein Toter dem Gedenken, bin geworden wie ein zerbrochnes Gefäß.14Ich habe ja viele zischeln gehört: »Grauen ringsum!« Wenn sie vereint sich gegen mich beraten, sinnen sie darauf, mir das Leben zu rauben.15Doch ich vertraue auf dich, o HERR; ich sage: »Nur du bist mein Gott.«16In deiner Hand steht meine Zeit[2]: rette mich aus der Hand meiner Feinde und meiner Verfolger!17Laß leuchten dein Angesicht über deinem Knecht, hilf mir durch deine Gnade!18HERR, laß mich nicht enttäuscht werden, denn ich rufe dich an! Laß die Frevler enttäuscht werden, laß sie, zum Schweigen gebracht, in die Unterwelt fahren!19Verstummen müssen die Lügenlippen, die Freches reden gegen den Gerechten in Hochmut und Verachtung!20Wie groß ist deine Güte, die du vorbehältst denen, die dich fürchten, die du denen erzeigst, die ihre Zuflucht offen vor aller Welt zu dir nehmen!21Du schirmst sie mit deines Angesichts Schirm vor den Bosheitsplänen der Menschen, birgst sie in einer Hütte vor der Anfeindung der Zungen.22Gepriesen sei der HERR, daß er mir seine Gnade wunderbar hat erwiesen in einer festen Stadt!23Ich zwar hatte gedacht in meiner Verzagtheit, ich sei verstoßen fern von deinen Augen; doch du hast mein lautes Flehen gehört, als ich zu dir rief.24Liebet den HERRN, ihr seine Frommen alle! Die Treuen behütet der HERR, vergilt aber reichlich dem, der Hochmut übt.25Seid stark, und euer Herz sei unverzagt, ihr alle, die ihr harret des HERRN!
Psalm 31
Český ekumenický překlad
HOSPODINE, UTÍKÁM SE K TOBĚ
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!