1Po něm povstal Nátan, aby se stal prorokem za vlády Davidovy. 2Jako se tuk odděluje od pokojné oběti, tak i David od synů Izraele. 3Se lvy si hrál jako s kůzlaty a s medvědy jako s beránky. 4Což ve svém mládí nezabil obra a nezbavil lid pohany, když napřáhl ruku s kamenem v praku a srazil pyšného Goliáše? 5Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dal jeho pravici sílu, aby zdolal onoho válečníka zkušeného v boji a vyvýšil roh svého lidu. 6Tak ho oslavovali jako vítěze nad desetitisíci, vzdávali mu chválu, svolávali na něho Hospodinova požehnání, když byl ozdoben korunou slávy; 7to všechno proto, že potřel nepřátele vůkol a rozdrtil nápor Pelištejců; srazil jejich roh, jak je tomu až do dnešního dne. 8Při každém svém činu velebil Svatého, Nejvyššího, a oslavoval jej. Celým svým srdcem zpíval žalmy a miloval toho, kdo je jeho tvůrcem. 9Ustanovil zpěváky při oltáři, aby z jejich úst zněly libé písně. 10Svátkům dodal lesk a slavnostní chvíle vybavil dokonalou nádherou, aby bylo při nich oslavováno svaté jméno Boží a aby svatyně od časného rána zvučela chválou. 11Hospodin prominul jeho hříchy a na věky vyvýšil jeho roh; obdařil ho královskou smlouvou a trůnem slávy v Izraeli. 12Jeho nástupcem se stal syn rozumný, který díky svému otci žil v bezpečí. 13Šalomoun kraloval v pokojných časech. Bůh mu dopřál klid zbraní na všech stranách, aby mohl vystavět dům jeho jménu a zbudovat svatyni trvající na věky. 14„Jak jsi byl již ve svém mládí moudrý, jako řeka naplněn prozíravostí! 15Tvá duše obsáhla celou zemi, naplnil jsi ji podobenstvími a jinotaji. 16Daleko na ostrovy proniklo tvé jméno a byl jsi milován pro svůj pokoj. 17Tvé písně, přísloví, podobenství a tvé odpovědi uváděly v úžas celý svět. 18Ve jménu Hospodina, Boha, který se nazývá Bůh Izraele, nashromáždil jsi zlata jako cínu a stříbra sis opatřil tolik jako olova. 19Měl jsi však slabost pro ženy a dovolil jsi jim, aby vládly tvým tělem. 20Poskvrnil jsi tak svou slávu a způsobil úhonu svému potomstvu; přivolal jsi Boží hněv na své děti a zavinil, že bolestně truchlili nad tvou pošetilostí.“ 21Vladařství se rozdvojilo, z Efrajima vzešlo vzdorokrálovství. 22Hospodin však nechtěl zanechat svého milosrdenství, nechtěl, aby zaniklo něco z jeho slov, nechtěl vyhladit potomky svého vyvoleného a zničit potomstvo toho, který ho miloval. Jákobovi nechal zbytek lidu, odnoži z Davidova kořene dal přežít. 23Když Šalomoun ulehl ke svým otcům, zanechal po sobě ze svého potomstva vtělenou lidskou nedovtipnost, hlupáka Rechabeáma, který svým mdlým rozhodováním vyvolal odpor lidu. 24Potom Jarobeám, syn Nebatův, svedl Izraele k hříchu a Efrajima zavedl na cestu hříšnosti. Jejich hříchy se natolik rozmnožily, že byli vyhnáni ze své země. 25Vyhledávali kdejakou zvrácenost, až je stihl trest.