1Moudrost bude chválit sama sebe a uprostřed svého lidu dojde oslavy. 2Ve shromáždění Nejvyššího otevře svá ústa a promluví před jeho zástupy: 3„Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jako mlha jsem zahalila zemi. 4Na výsostech jsem přebývala, můj trůn je na sloupu oblakovém. 5Obvod nebes jsem sama obešla a prošla i nejhlubší propasti. 6Ve vlnách moře i po celé zemi a v každém lidu a národu jsem vládla, 7mezi těmi všemi jsem hledala odpočinek a toho, v jehož dědictví bych mohla přebývat. 8Tehdy mi Stvořitel všehomíra dal příkaz, ten, který i mne stvořil a našel místo pro můj stan, mi řekl: ‚V Jákobovi přebývej a v Izraeli měj své dědictví!‘ 9Před počátkem věků mě stvořil a nepominu navěky. 10Ve svatém stanu jsem před ním vykonávala službu, a tak jsem se na Sijónu pevně usadila. 11Našel mi tak příbytek ve městě, které si zamiloval, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. 12V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v podílu Hospodinově, v jeho dědictví. 13Vyrostla jsem jako cedr na Libanónu a jako cypřiš na svazích Chermónu. 14Vyrostla jsem jako palma v Én-gedí a jako keře růží v Jerichu, jako spanilá oliva v údolí a jako platan zasazený u vody. 15Vydávala jsem vůni jako skořice a vonný balzám, šířila jsem vůni jako vybraná myrha, jako galbanum, onyx a stakte, jako dým kadidla ve stanu. 16Své větve jsem rozprostřela jako terebinta a na nich dala vykvést slávě a milosti. 17Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství. 19Pojďte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mých plodů. 20Už pomyšlení na mne je sladší než med, mé dědictví je nad plást medu. 21Kdo mě jedí, budou ještě po mně lačnět, a kdo mě pijí, budou ještě po mně žíznit. 22Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, kdo mnou se obírá, nezhřeší.“
Moudrost a Zákon
23Toto všechno obsahuje kniha smlouvy Boha nejvyššího, Zákon, který nám uložil Mojžíš jako dědictví Jákobovým pospolitostem. 25Oplývá moudrostí jako řeka Píšon vodou a jako Tigris v jarním období. 26Přetéká porozuměním jako Eufrat vodou nebo jako Jordán v době žní. 27Výchově dává zářit jako světlu, osvěžuje jako pramen Gíchón ve dnech vinobraní. 28Jako nedokázal první člověk poznat moudrost, tak ani poslední ji neprobádá. 29Neboť její myšlení je obšírnější než moře a její rada hlubší než propast. – 30A já jsem jako zavodňovací říční kanál a jako strouha přivádějící vodu do rajské zahrady. 31Řekl jsem: „Zavlažím svou zahradu a zaliji svůj záhon.“ A hle, zavodňovací kanál se mi stal řekou a má řeka se stala mořem. 32Způsobím, že výchova bude jako jitřenka svítit, rozzářím ty věci dodaleka. 33Jako proroctví vyleji ještě nauku a zanechám ji příštím pokolením navěky. 34Hleďte, nenamáhal jsem se jenom pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.