1Moudrost, to je kniha Božích nařízení, zákon trvající navěky. Všichni, kdo se jí drží, dojdou života, kdo ji opustí, zemřou.
Výzva Jákobovi k obrácení
2Obrať se, Jákobe, a chop se jí, jdi za září jejího světla. 3Svou slávu nedávej jinému, a cizímu národu své výsady. 4Blaze nám, Izraeli, že je nám známo, co se líbí Bohu.
Lid si Boží trest zasloužil
5Buď dobré mysli, můj lide, připomínko Izraele! 6Byli jste prodáni pronárodům, ale ne k záhubě; protože jste rozhněvali Boha, byli jste vydáni protivníkům. 7Rozhořčili jste toho, který vás učinil, tím, že jste obětovali běsům, a ne Bohu. 8Zapomněli jste na věčného Boha, který vás odkojil, zarmoutili jste Jeruzalém, který vás vychoval.
Napomenutí a výzva k pokání
9Dcera jeruzalémská viděla Boží hněv, který na vás dopadl, a řekla: „Slyšte vy, kdo bydlíte okolo Sijónu, Bůh na mne přivedl velký zármutek. 10Musím se dívat na zajetí svých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný. 11S radostí jsem je vychovala a propustila je s pláčem a nářkem. 12Nikdo ať se nade mnou neraduje, vdovou od mnohých opuštěnou! Byla jsem zpustošena pro hříchy svých dětí, protože se uchýlily od Božího zákona, 13neuznávaly jeho ustanovení, nešly cestami Božích přikázání, nekráčely po stezkách výchovy k spravedlnosti. 14Ať přijdou, kdo bydlí okolo Sijónu; pamatujte na zajetí mých synů a dcer, které na ně dopustil Věčný! 15Přivedl na ně pronárod zdaleka, pronárod krutý a cizího jazyka, který se nezastyděl před starci ani se neslitoval nad dětmi. 16Odvedli vdově milované syny, i dcery jí uloupili, až zůstala sama. 17Jak bych já vám mohla pomoci? 18Jen ten, který ty zlé věci na vás přivedl, vytrhne vás z rukou vašich nepřátel. 19Jděte, děti, jděte, já zůstanu opuštěná! 20Odložila jsem šat pro pokojné dny, oblékla se v kajícné roucho proseb a budu volat k Věčnému, dokud budu živa. 21Buďte dobré mysli, děti, volejte k Bohu! On vás vytrhne z nadvlády a z rukou nepřátel. 22Vložila jsem naději ve Věčného, že vás zachrání, a Svatý mne naplnil radostí, že k vám brzy dojde milosrdenství od Věčného, vašeho Spasitele. 23Musela jsem vás propustit s pláčem a nářkem, ale Bůh mi vás zase vrátí s potěšením a radostí navěky. 24Jako nyní vidí ti, kdo bydlí okolo Sijónu, vaše zajetí, tak uvidí brzy spásu od vašeho Boha, která k vám přijde s velkou slávou a jasem od Věčného. 25Děti, snášejte trpělivě hněv, který na vás přišel od Boha. Tvůj nepřítel tě pronásledoval, ale brzy uvidíš jeho záhubu a stoupneš mu na šíji. 26Mí synové, které jsem hýčkala, museli jít po neschůdných cestách, byli odvlečeni jako stádo uloupené od nepřátel. 27Buďte dobré mysli, děti, a volejte k Bohu; on, který to dopustil, se na vás rozpomene. 28Jako jste ve svém smýšlení dříve bloudili pryč od Boha, tak se nyní obraťte a desetkrát více ho hledejte. 29Ten, který na vás dopustil ty zlé věci, vás zachrání a dá vám věčnou radost.“
Naděje pro Jeruzalém
30Buď dobré mysli, Jeruzaléme, potěší tě ten, kdo tě povolal jménem. 31Běda těm, kdo se vůči tobě dopouštěli zlého, kdo se radovali z tvého pádu, 32běda městům, kterým tvé děti musely otročit, běda tomu městu, které vzalo do zajetí tvé syny! 33Jako se totiž radovalo nad tvým pádem a jásalo nad tvou porážkou, tak bude bědovat nad svým vlastním zpustošením. 34Způsobím, že už v něm nebudou jásat zástupy a veselí se mu změní v žalost. 35Věčný na ně sešle oheň na mnoho dnů, běsi v něm budou bydlet po dlouhou dobu. 36Ohlédni se na východ, Jeruzaléme, pohlédni, jaké potěšení ti přichází od Boha! 37Pohleď, přicházejí tvoji synové, které jsi musel propustit, přicházejí, shromážděni od východu až na západ slovem Svatého, a radují se z Boží slávy.