Matouš 19

Český ekumenický překlad

1  Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.2  Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. 3  Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“4  Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?5  A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘6  takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“7  Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“8  Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.9  Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ 10  Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“11  On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno.12  Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ 13  Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.14  Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“15  Požehnal jim a šel dál. 16  A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“17  On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“18  Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,19  cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“20  Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“21  Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“22  Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. 23  Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.24  Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“25  Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“26  Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ 27  Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“28  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.29  A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.30  Mnozí první budou poslední a poslední první.“ 

Matouš 19

Slovo na cestu

1 Po tomto hovoru Ježíš odešel do Judska za Jordánem.2 Mnoho lidí šlo za ním a on uzdravoval nemocné.3 Přišli za ním i farizejové a chtěli ho vyprovokovat k nějakému výroku, který by mohli použít proti němu. „Může se člověk rozvést z jakéhokoliv důvodu?“ zeptali se.4-6 On odpověděl: „Nečetli jste v Písmu, že když na počátku Bůh stvořil muže a ženu, ustanovil: Muž opustí své rodiče, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí? Nikdo nemá právo rozdělit to, co Bůh spojil.“7 Oni však namítali: „Proč tedy Mojžíš řekl, že muž může propustit manželku jednoduše tím, že jí dá rozlukový lístek?“8 Ježíš odpověděl: „Toto ustanovení Mojžíšova zákona je ústupkem vaší tvrdosti a nesnášenlivosti. Původní Boží úmysl to však nikdy nebyl.9 Já vám říkám, že kdo se rozvádí z jiného důvodu, než je cizoložství jeho partnera, a uzavírá nový sňatek, dopouští se sám cizoložství.“10 Učedníci mu řekli: „Když mohou nastat takové těžkosti mezi mužem a ženou, pak je lepší se neženit.“11 On odpověděl: „Tak jednoduché to není. Je zde nutné porozumět Boží vůli.12 Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný: když je k manželství od narození nezpůsobilý, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci. Rozumíte tomu?“13 Potom k Ježíšovi nosili malé děti, aby jim žehnal a modlil se za ně. Učedníci však domlouvali těm, kteří děti přivedli, aby Ježíše neobtěžovali.14 On jim ale řekl: „Nechte je, ať jdou ke mně, a nebraňte jim. Jejich místo je u mne.“15 Kladl na ně ruce a žehnal jim. Pak odtud odešel.16 Za Ježíšem přišel jeden mladý člověk a ptal se ho: „Mistře, jakými dobrými skutky mohu získat věčný život?“17 Ježíš mu na to řekl: „Snažíš se být dobrý? To se chceš vyrovnat Bohu, který jediný je skutečně dobrý! Plň jeho přikázání a budeš věčně živ.“18 „Která to jsou?“ zeptal se mladý muž. Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, lhát,19 budeš ctít svoje rodiče, své bližní budeš milovat jako sebe!“20 Mladík na to řekl: „To všechno jsem vždycky dodržoval. Co mi ještě chybí?“21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým, a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem.“22 Mladík zesmutněl a zklamaně odešel. Měl totiž velký majetek.23 Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Pro zámožného člověka je velmi nesnadné postavit se na Boží stranu.24 Kdybych to měl k něčemu přirovnat, pak snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý branou Božího království.“25 Učedníky to překvapilo a ptali se: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“26 Ježíš se na ně zadíval a řekl: „V lidských silách to není, ale Bůh dokáže všechno.“27 Petr se ozval a řekl: „My jsme se vzdali všeho a jdeme za tebou. Co nás čeká?“28 Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že až přijdu, abych stvořil nový svět, nad kterým budu panovat v plné slávě, pak vás dvanáct, kteří mne následujete, posadím po svém boku jako soudce celého Izraele.29 A každému, kdo se vzdá domova, bratrů, sester, otce, matky, manželky, dětí nebo majetku proto, aby šel za mnou, všechno mu mnohokrát vynahradím a bude mít podíl na věčném životě.30 Mnozí první budou poslední a poslední budou první.