Jan 1

Český ekumenický překlad

— Prolog

1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.  

2  To bylo na počátku u Boha.  

3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 

4  V něm byl život a život byl světlo lidí.  

5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.  

6  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.  

7  Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.  

8  Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.  

9  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.  

10  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.  

11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.  

12  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.  

13  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.  

14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.  

15  Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“  

16  Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. 

17  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. 

18  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.  

— Jan Křtitel

19  Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ 

20  Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ 

21  Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ 

22  Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ 

23  Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ 

24  Ti vyslaní byli z řad farizeů. 

25  Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ 

26  Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – 

27  ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ 

28  To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.  

29  Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. 

30  To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. 

31  Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ 

32  Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. 

33  A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ 

34  Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“  

— Povolání učedníků

35  Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. 

36  Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ 

37  Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. 

38  Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ 

39  Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.  

40  Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. 

41  Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ 

42  Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“  

43  Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ 

44  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; 

45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ 

46  Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ 

47  Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelec, v němž není lsti.“ 

48  Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ 

49  „Mistře,“ řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ 

50  Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem?‘ Uvidíš věci daleko větší.“ 

51  A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“  

© 2001 Česká biblická společnost

Jan 1

Einheitsübersetzung 2016

DER EINTRITT DES GÖTTLICHEN WORTES IN DIE WELT

Der Prolog

1 Im Anfang war das Wort und das Wort war bei Gott und das Wort war Gott. (Gn 1,1; 1J 1,1) 

2 Dieses war im Anfang bei Gott. 

3 Alles ist durch das Wort geworden und ohne es wurde nichts, was geworden ist. (1K 8,6; Ko 1,16; Žd 1,2) 

4 In ihm war Leben und das Leben war das Licht der Menschen. (J 5,26; J 8,12; J 9,5; J 12,46) 

5 Und das Licht leuchtet in der Finsternis und die Finsternis hat es nicht erfasst. 

6 Ein Mensch trat auf, von Gott gesandt; sein Name war Johannes. (Mt 3,1; Mk 1,4; L 3,2) 

7 Er kam als Zeuge, um Zeugnis abzulegen für das Licht, damit alle durch ihn zum Glauben kommen. (J 1,19; J 3,26; J 5,33) 

8 Er war nicht selbst das Licht, er sollte nur Zeugnis ablegen für das Licht. 

9 Das wahre Licht, das jeden Menschen erleuchtet, kam in die Welt. 

10 Er war in der Welt und die Welt ist durch ihn geworden, aber die Welt erkannte ihn nicht. 

11 Er kam in sein Eigentum, aber die Seinen nahmen ihn nicht auf. 

12 Allen aber, die ihn aufnahmen, gab er Macht, Kinder Gottes zu werden, allen, die an seinen Namen glauben, (Ga 3,26; 1J 3,1) 

13 die nicht aus dem Blut, nicht aus dem Willen des Fleisches, nicht aus dem Willen des Mannes, sondern aus Gott geboren sind. (J 3,6; 1J 5,18) 

14 Und das Wort ist Fleisch geworden und hat unter uns gewohnt und wir haben seine Herrlichkeit geschaut, die Herrlichkeit des einzigen Sohnes vom Vater, voll Gnade und Wahrheit. (1J 1,1) 

15 Johannes legt Zeugnis für ihn ab und ruft: Dieser war es, über den ich gesagt habe: Er, der nach mir kommt, ist mir voraus, weil er vor mir war. (Mt 11,3; J 1,30) 

16 Aus seiner Fülle haben wir alle empfangen, Gnade über Gnade. 

17 Denn das Gesetz wurde durch Mose gegeben, die Gnade und die Wahrheit kamen durch Jesus Christus. 

18 Niemand hat Gott je gesehen. Der Einzige, der Gott ist und am Herzen des Vaters ruht, er hat Kunde gebracht. (Ex 33,18; J 6,46; J 14,9; 1J 4,12) 

Das Zeugnis des Täufers

19 Und dies ist das Zeugnis des Johannes, als die Juden von Jerusalem aus Priester und Leviten zu ihm sandten mit der Frage: Wer bist du? (J 1,7; J 5,31; J 8,14) 

20 Er bekannte und leugnete nicht; er bekannte: Ich bin nicht der Christus. 

21 Sie fragten ihn: Was dann? Bist du Elija? Und er sagte: Ich bin es nicht. Bist du der Prophet? Er antwortete: Nein. (Dt 18,15; Mt 17,10; L 9,8; J 6,14) 

22 Da sagten sie zu ihm: Wer bist du? Wir müssen denen, die uns gesandt haben, Antwort geben. Was sagst du über dich selbst? 

23 Er sagte: Ich bin die Stimme eines Rufers in der Wüste: Ebnet den Weg für den Herrn!, wie der Prophet Jesaja gesagt hat. (Iz 40,3; Mt 3,3; Mk 1,3; L 3,4) 

24 Die Abgesandten gehörten zu den Pharisäern. (Mt 3,1; Mk 1,4; L 3,3) 

25 Sie fragten Johannes und sagten zu ihm: Warum taufst du dann, wenn du nicht der Christus bist, nicht Elija und nicht der Prophet? 

26 Johannes antwortete ihnen: Ich taufe mit Wasser. Mitten unter euch steht einer, den ihr nicht kennt, 

27 der nach mir kommt; ich bin nicht würdig, ihm die Riemen der Sandalen zu lösen. 

28 Dies geschah in Betanien, jenseits des Jordan, wo Johannes taufte. (J 10,40) 

29 Am Tag darauf sah er Jesus auf sich zukommen und sagte: Seht, das Lamm Gottes, das die Sünde der Welt hinwegnimmt! (Iz 53,7; 1J 3,5) 

30 Er ist es, von dem ich gesagt habe: Nach mir kommt ein Mann, der mir voraus ist, weil er vor mir war. (J 1,15) 

31 Auch ich kannte ihn nicht; aber ich bin gekommen und taufe mit Wasser, damit er Israel offenbart wird. 

32 Und Johannes bezeugte: Ich sah, dass der Geist vom Himmel herabkam wie eine Taube und auf ihm blieb. (Mt 3,13; Mk 1,9; L 3,21) 

33 Auch ich kannte ihn nicht; aber er, der mich gesandt hat, mit Wasser zu taufen, er hat mir gesagt: Auf wen du den Geist herabkommen und auf ihm bleiben siehst, der ist es, der mit dem Heiligen Geist tauft. 

34 Und ich habe es gesehen und bezeugt: Dieser ist der Sohn Gottes. 

Die Berufung der ersten Jünger

35 Am Tag darauf stand Johannes wieder dort und zwei seiner Jünger standen bei ihm. 

36 Als Jesus vorüberging, richtete Johannes seinen Blick auf ihn und sagte: Seht, das Lamm Gottes! (J 1,29) 

37 Die beiden Jünger hörten, was er sagte, und folgten Jesus. 

38 Jesus aber wandte sich um, und als er sah, dass sie ihm folgten, sagte er zu ihnen: Was sucht ihr? Sie sagten zu ihm: Rabbi - das heißt übersetzt: Meister -, wo wohnst du? 

39 Er sagte zu ihnen: Kommt und seht! Da kamen sie mit und sahen, wo er wohnte, und blieben jenen Tag bei ihm; es war um die zehnte Stunde. 

40 Andreas, der Bruder des Simon Petrus, war einer der beiden, die das Wort des Johannes gehört hatten und Jesus gefolgt waren. (Mt 4,18; Mk 1,16; L 5,1) 

41 Dieser traf zuerst seinen Bruder Simon und sagte zu ihm: Wir haben den Messias gefunden - das heißt übersetzt: Christus. 

42 Er führte ihn zu Jesus. Jesus blickte ihn an und sagte: Du bist Simon, der Sohn des Johannes, du sollst Kephas heißen, das bedeutet: Petrus, Fels. (Mt 16,18; Mk 3,16; L 6,14) 

43 Am Tag darauf wollte Jesus nach Galiläa aufbrechen; da traf er Philippus. Und Jesus sagte zu ihm: Folge mir nach! (Mt 8,22; J 21,19) 

44 Philippus war aus Betsaida, der Stadt des Andreas und Petrus. 

45 Philippus traf Natanaël und sagte zu ihm: Wir haben den gefunden, über den Mose im Gesetz und auch die Propheten geschrieben haben: Jesus, den Sohn Josefs, aus Nazaret. 

46 Da sagte Natanaël zu ihm: Kann aus Nazaret etwas Gutes kommen? Philippus sagte zu ihm: Komm und sieh! 

47 Jesus sah Natanaël auf sich zukommen und sagte über ihn: Sieh, ein echter Israelit, an dem kein Falsch ist. (Ž 32,2) 

48 Natanaël sagte zu ihm: Woher kennst du mich? Jesus antwortete ihm: Schon bevor dich Philippus rief, habe ich dich unter dem Feigenbaum gesehen. 

49 Natanaël antwortete ihm: Rabbi, du bist der Sohn Gottes, du bist der König von Israel! (Mt 14,33; Mt 16,16) 

50 Jesus antwortete ihm: Du glaubst, weil ich dir sagte, dass ich dich unter dem Feigenbaum sah; du wirst noch Größeres als dieses sehen. 

51 Und er sprach zu ihm: Amen, amen, ich sage euch: Ihr werdet den Himmel geöffnet und die Engel Gottes auf- und niedersteigen sehen über dem Menschensohn. (Gn 28,12; Mk 14,62) 

Einheitsübersetzung der Heiligen Schrift
© 2016 Katholische Bibelanstalt GmbH, Stuttgart
Alle Rechte vorbehalten.
Die Herausgeber sind: (Erz-)Bischöfe Deutschlands, Österreichs, der Schweiz u.a.
Herausgebender Verlag: Katholische Bibelanstalt GmbH

www.bibelwerk.de