2. Samuelova 1

Český ekumenický překlad

David králem - DAVIDŮV ŽALOZPĚV NAD SAULEM - David dostává zprávu o Saulově a Jónatanově smrti, oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého věrného - přítele.

1  Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu. 

2  Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se. 

3  David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“ 

4  David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli. 

5  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“ 

6  Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali. 

7  Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘ 

8  Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘ 

9  Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘ 

10  Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“ 

11  David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním. 

12  Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem.  

13  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amálekovského bezdomovce.“ 

14  David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“ 

15  David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti. 

16  David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“  

17  I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv. 

18  Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého.  

19  „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři!  

20  Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají.  

21  Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem,  

22  nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil.  

23  Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější.  

24  Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv.  

25  Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen!  

26  Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.  

27  Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“  

© 2001 Česká biblická společnost

2. Samuelova 1

Einheitsübersetzung 2016

DAVIDS AUFSTIEG

Davids Klage um Saul und Jonatan

1 Als David nach dem Tod Sauls von seinem Sieg über die Amalekiter zurückgekehrt war und sich zwei Tage lang in Ziklag aufgehalten hatte, (1S 30,26) 

2 kam am dritten Tag ein Mann aus dem Lager Sauls, mit zerrissenen Kleidern und Staub auf dem Haupt. Als er bei David angelangt war, warf er sich auf den Boden nieder und huldigte ihm. (1S 4,12; 2S 14,4) 

3 David fragte ihn: Woher kommst du? Er antwortete ihm: Ich habe mich aus dem Lager Israels gerettet. 

4 David sagte zu ihm: Wie stehen die Dinge? Berichte mir! Er erwiderte: Das Volk ist aus dem Kampf geflohen, viele von den Männern sind gefallen und umgekommen; auch Saul und sein Sohn Jonatan sind tot. (1S 4,16) 

5 David fragte den jungen Mann, der ihm die Nachricht brachte: Woher weißt du, dass Saul und sein Sohn Jonatan tot sind? 

6 Der junge Mann, der ihm die Nachricht brachte, sagte: Ich kam zufällig auf das Gebirge von Gilboa; da sah ich, wie sich Saul auf seinen Speer stützte und Kriegswagen und Reiter auf ihn eindrangen. 

7 Er wandte sich um, und als er mich sah, rief er mich. Ich antwortete: Hier bin ich. 

8 Er fragte mich: Wer bist du? Ich gab ihm zur Antwort: Ich bin ein Amalekiter. 

9 Da sagte er zu mir: Komm her zu mir und töte mich! Denn mich hat ein Schwächeanfall erfasst, aber noch ist alles Leben in mir. (Sd 9,54; 1S 31,4) 

10 Ich ging also zu ihm hin und tötete ihn; denn ich wusste, dass er seinen Sturz nicht überleben würde. Dann nahm ich den Stirnreif, den er auf dem Kopf trug, und die Spange, die er am Arm hatte, und bringe sie nun hierher zu meinem Herrn. (2Kr 11,12) 

11 Da fasste David sein Gewand und zerriss es und mit ihm alle Männer um ihn. (Gn 37,34) 

12 Sie klagten, weinten und fasteten bis zum Abend wegen Saul, seines Sohnes Jonatan, des Volkes des HERRN und des Hauses Israel, die unter dem Schwert gefallen waren. (1S 31,13) 

13 Und David fragte den jungen Mann, der ihm die Nachricht gebracht hatte: Woher bist du? Er antwortete: Ich bin der Sohn eines Einwanderers aus Amalek. 

14 David fragte ihn: Wie kommt es, dass du dich nicht davor gefürchtet hast, deine Hand auszustrecken, um den Gesalbten des HERRN umzubringen? (1S 24,7; 1S 26,9) 

15 Darauf rief David einen von seinen jungen Männern zu sich und sagte: Komm her, stoß ihn nieder! Und er schlug ihn tot. 

16 David aber sagte zu ihm: Dein Blut über dein Haupt; denn dein Mund zeugt gegen dich, wenn du sagst: Ich habe den Gesalbten des HERRN getötet. (2S 3,29; Mt 27,25) 

17 Und David sang die folgende Totenklage auf Saul und seinen Sohn Jonatan; 

18 er sagte, man solle es die Söhne Judas als Bogenlied lehren; es steht im Buch des Aufrechten: (Jz 10,13; 2S 3,33) 

19 Israel, dein Stolz liegt erschlagen auf deinen Höhen. / Ach, die Helden sind gefallen! 

20 Meldet es nicht in Gat, / verkündet es nicht auf Aschkelons Straßen, / damit die Töchter der Philister sich nicht freuen, / damit die Töchter der Unbeschnittenen nicht jauchzen. (Sd 16,23; 1S 18,7; 1Mak 9,21) 

21 Ihr Berge in Gilboa, kein Tau und kein Regen / falle auf euch und auch nicht auf euch, ihr Gefilde der Erstlingsgaben. / Denn dort wurde der Schild der Helden befleckt, / der Schild des Saul, als wäre er nicht mit Öl gesalbt. (1S 31,1; Iz 21,5) 

22 Ohne das Blut von Erschlagenen, / ohne das Mark der Helden / kam der Bogen Jonatans nie zurück; / auch das Schwert Sauls / kehrte niemals erfolglos zurück. (1S 13,3; 1S 14,13) 

23 Saul und Jonatan, die Geliebten und Teuren, / im Leben und Tod sind sie nicht getrennt. / Sie waren schneller als Adler, / waren stärker als Löwen. (Sd 14,18; Jr 4,13) 

24 Ihr Töchter Israels, weint um Saul; / er hat euch in köstlichen Purpur gekleidet, / hat goldenen Schmuck auf eure Gewänder geheftet. 

25 Ach, die Helden sind gefallen mitten im Kampf. / Jonatan liegt erschlagen auf deinen Höhen. 

26 Weh ist mir um dich, mein Bruder Jonatan. / Du warst mir sehr lieb. / Wunderbarer war deine Liebe für mich / als die Liebe der Frauen. (1S 18,1; 1S 20,17) 

27 Ach, die Helden sind gefallen, / die Waffen des Kampfes verloren. 

Einheitsübersetzung der Heiligen Schrift
© 2016 Katholische Bibelanstalt GmbH, Stuttgart
Alle Rechte vorbehalten.
Die Herausgeber sind: (Erz-)Bischöfe Deutschlands, Österreichs, der Schweiz u.a.
Herausgebender Verlag: Katholische Bibelanstalt GmbH

www.bibelwerk.de