Žalm 89 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

O HOSPODINOVĚ MILOSRDENSTVÍ CHCI ZPÍVAT VĚČNĚ

1 Poučující, pro Étana Ezrachejského. 2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. 3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, 4 řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: 5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“ -Sela- 6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. 7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? 8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. 9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. 10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. 11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele. 12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. 13 Ty jsi stvořil jih isever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu. 14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená. 15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. 16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine. 17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost, 18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá. 19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele. 20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. 22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. 23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. 24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. 25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. 26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. 27 On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘ 28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. 29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu. 30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. 31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, 32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, 33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, 34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, 35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. 36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? 37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, 38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“ -Sela- 39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil. 40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi. 41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky. 42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán. 43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost. 44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji. 45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem. 46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. -Sela- 47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň? 48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi? 49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? - Sela- 50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost? 51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím. 52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! 53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.

Einheitsübersetzung 2016

Verheißung an David und Klage über die Verwerfung seines Hauses

1 Ein Weisheitslied Etans, des Esrachiters. 2 Von der Huld des HERRN will ich ewig singen, von Geschlecht zu Geschlecht mit meinem Mund deine Treue verkünden. (Iz 63,7) 3 Denn ich bekenne: Auf ewig ist Huld gegründet, im Himmel deine Treue gefestigt.^[1] 4 Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten und David, meinem Knecht, geschworen: (2S 7,8; Ž 132,11) 5 Auf ewig gebe ich deinem Haus festen Bestand und von Geschlecht zu Geschlecht gründe ich deinen Thron. [Sela] (Sk 2,30) 6 Die Himmel preisen deine Wunder, HERR, und die Versammlung der Heiligen deine Treue. 7 Denn wer im Gewölk gleicht dem HERRN, ist dem HERRN ähnlich unter den Söhnen der Götter? (Ž 29,1; Ž 35,10; Ž 136,2) 8 Gewaltig ist Gott im Rat der Heiligen, für alle rings um ihn her ist er groß und furchtbar. (Jb 1,6) 9 HERR, Gott der Heerscharen, wer ist wie du? Mächtig bist du, HERR, und von Treue umgeben. 10 Du beherrschst den Aufruhr des Meeres; wenn seine Wogen toben - du glättest sie. (Ž 65,8; Mt 8,26) 11 Rahab hast du durchbohrt und zertreten, deine Feinde zerstreut mit starkem Arm. (Jb 26,12; Ž 74,13) 12 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde; den Erdkreis und was ihn erfüllt hast du gegründet. (Ž 24,1) 13 Nord und Süd hast du geschaffen, Tabor und Hermon jauchzen bei deinem Namen. 14 Dein Arm ist voll Heldenkraft, deine Hand ist stark, deine Rechte hoch erhoben. 15 Recht und Gerechtigkeit sind die Stützen deines Thrones, Huld und Treue schreiten dir entgegen. (Ž 85,11; Ž 97,2) 16 Selig das Volk, das den Jubelruf kennt, HERR, sie gehen im Licht deines Angesichts. (Ž 47,2) 17 Sie freuen sich allezeit über deinen Namen und sie jubeln über deine Gerechtigkeit.^[2] 18 Denn du bist ihre Schönheit und Stärke, du erhöhst unsre Kraft in deiner Güte. 19 Ja, dem HERRN gehört unser Schild, dem Heiligen Israels unser König. (Ž 84,10) 20 Einst hast du in einer Vision zu deinen Frommen gesprochen: / Einem Helden habe ich Hilfe gewährt, einen jungen Mann aus dem Volk erhöht. (1S 13,14; 1S 16,13) 21 Ich habe David, meinen Knecht, gefunden und ihn mit meinem heiligen Öl gesalbt. (Ž 78,70; Sk 13,22) 22 Fest wird meine Hand ihn halten und mein Arm ihn stärken. (Iz 42,1) 23 Kein Feind soll ihn täuschen, kein ruchloser Mensch kann ihn bezwingen. 24 Vor ihm will ich seine Feinde zerschmettern und alle, die ihn hassen, schlage ich nieder. 25 Meine Treue und meine Huld sind mit ihm und in meinem Namen erhebt er sein Haupt. (1S 2,10) 26 Ich lege seine Hand auf das Meer und auf die Ströme seine Rechte. (Ž 72,8) 27 Er wird zu mir rufen: Mein Vater bist du, mein Gott, der Fels meiner Rettung. (2S 7,14; Ž 2,7) 28 Ja, zum Erstgeborenen mache ich ihn, zum Höchsten unter den Königen der Erde. (Ko 1,15; Zj 1,5) 29 Auf ewig werde ich ihm meine Huld bewahren, mein Bund mit ihm ist verlässlich. (Ž 18,51; Iz 55,3) 30 Sein Haus lasse ich dauern für immer und seinen Thron wie die Tage des Himmels. (2S 7,16; Ž 61,8) 31 Wenn seine Söhne meine Weisung verlassen, nicht mehr leben nach meiner Ordnung, 32 wenn sie meine Gesetze entweihen, meine Gebote nicht mehr halten, 33 dann werde ich ihr Vergehen mit der Rute strafen und ihre Sünde mit Schlägen. (2S 7,14) 34 Doch ich entziehe ihm nicht meine Huld, breche ihm nicht die Treue.^[3] (Jr 31,36) 35 Meinen Bund werde ich nicht entweihen;/ was meine Lippen gesprochen haben, will ich nicht ändern. 36 Eines habe ich geschworen bei meiner Heiligkeit, niemals werde ich David belügen: 37 Sein Haus soll bleiben auf ewig, sein Thron habe Bestand vor mir wie die Sonne; 38 er soll ewig bestehen wie der Mond, der Zeuge über den Wolken ist verlässlich. [Sela] (Ž 72,7; Sír 43,6) 39 Du aber hast verstoßen, verworfen, mit Zorn überschüttet deinen Gesalbten. 40 Du hast den Bund mit deinem Knecht zerbrochen, seine Krone entweiht, sie zu Boden geworfen. 41 Eingerissen hast du all seine Mauern, in Trümmer gelegt seine Burgen. (Ž 80,13) 42 Alle, die des Weges kommen, plünderten ihn aus. Er wurde zum Gespött seiner Nachbarn. (Ž 31,12) 43 Du hast die Hand seiner Bedränger hoch erhoben, hast all seine Feinde erfreut. 44 Du hast die Spitze seines Schwerts umgekehrt, hast ihn im Kampf nicht unterstützt. 45 Du hast ein Ende gemacht seinem Glanz und seinen Thron zu Boden geworfen. 46 Du hast ihm die Tage der Jugend verkürzt und ihn umhüllt mit Schande. [Sela] 47 Wie lange noch, HERR? Verbirgst du dich ewig? Soll dein Zorn wie Feuer brennen? (Ž 77,8; Ž 79,5; Ž 90,9) 48 Denk doch: Was ist mein Leben! Zu welch nichtigem Leben hast du alle Menschen erschaffen! 49 Wer ist der Mann, der lebt und den Tod nicht schaut, der sich retten kann vor dem Zugriff der Totenwelt? [Sela] 50 Wo sind die Taten deiner früheren Huld, HERR, die du David in deiner Treue geschworen hast? 51 HERR, gedenke der Schmach deiner Knechte, im Innern brennt mir der Hohn der Völker.^[4] (Ž 41,6) 52 Ja, deine Feinde, HERR, schmähten, ja, sie schmähten die Spuren deines Gesalbten. (Žd 11,26) 53 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit. Amen, ja amen.