2 Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! 3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, 4 kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš: 5 „Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“ 6 Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu 7 stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb, 8 Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru, 9 Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali. -Sela- 10 Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu: 11 u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali. 12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou, 13 kteří řekli: „Zaberme si Boží nivy!“ 14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! 15 Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, 16 tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. 17 Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine. 18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, 19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!
Žalm 83
Einheitsübersetzung 2016
Hilferuf gegen die Todfeinde Israels und Gottes
1Ein Lied. Ein Psalm Asafs.2Gott, schweig doch nicht,
bleib nicht still, Gott, und bleib nicht ruhig!3Denn siehe, deine Feinde toben,
die dich hassen, erheben das Haupt. (Ž 35,20)4Gegen dein Volk ersinnen sie einen listigen Plan
und halten Rat gegen die, die sich bei dir bergen.5Sie sagen: Auf, wir wollen sie als Volk vernichten,
des Namens Israel werde nie mehr gedacht!6Ja, sie halten einmütig Rat,
schließen gegen dich einen Bund: (Ž 2,2)7Edoms Zelte und die Ismaeliter,
Moab und die Hagariter,8Gebal, Ammon und Amalek,
das Philisterland mit den Bewohnern von Tyrus.9Auch Assur schließt sich ihnen an
und leiht den Arm den Söhnen Lots. [Sela]10Mach es mit ihnen wie mit Midian und Sisera,
wie mit Jabin am Bach Kischon. (Sd 4,15; Sd 7,23; Iz 9,3; Iz 10,26)11Sie wurden bei En-Dor vernichtet,
wurden zum Dung für den Acker.12Behandle ihre Edlen wie Oreb und Seeb
und wie Sebach und Zalmunna all ihre Fürsten![1] (Sd 7,25; Sd 8,21)13Sie haben gesagt: Wir nehmen für uns in Besitz
die Gefilde Gottes!14Mach sie zu Distelgewirbel, mein Gott,
zu Spreu vor dem Wind! (Ž 35,5)15Wie Feuer, das Wälder verbrennt,
wie eine Flamme, die Berge versengt,16so jage sie davon mit deinem Sturm
und schrecke sie mit deinem Wetter!17Bedecke mit Schmach ihr Gesicht,
damit sie, HERR, nach deinem Namen fragen.18Beschämt und verschreckt sollen sie sein für immer,
zuschanden sollen sie werden und zugrunde gehn.19Sie sollen erkennen, dass du allein - HERR ist dein Name -
der Höchste bist über der ganzen Erde. (Dt 4,39; Ž 46,11; Ž 59,14; Ž 100,3; Iz 43,10; Da 3,45)