1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Žalm 74
Einheitsübersetzung 2016
Volksklage über die Verwüstung des Heiligtums
1Ein Weisheitslied Asafs.
Warum, Gott, hast du uns für immer verstoßen,
warum raucht dein Zorn gegen die Herde deiner Weide? (Ž 77,8; Ž 80,5)2Gedenke deiner Gemeinde, die du vorzeiten erworben, /
die du ausgelöst als Stamm, dir zum Erbe,
des Bergs Zion, auf dem du Wohnung genommen! (Ex 15,17; Dt 7,6; Ž 76,3)3Erhebe deine Schritte zu den bleibenden Trümmern!
Der Feind hat im Heiligtum alles verwüstet.4Deine Widersacher lärmten mitten in der Stätte deiner Gegenwart,
ihre Feldzeichen stellten sie als Zeichen auf.5Es sah aus, wie wenn man hochschwingt
die Äxte im Dickicht des Waldes,6so zerschlugen sie all das Schnitzwerk
mit Beil und Hacke.[1]7Sie legten an dein Heiligtum Feuer,
entweihten die Wohnung deines Namens bis auf den Grund. (2Kr 25,9; Iz 64,10)8Sie sagten in ihrem Herzen: Wir schlagen alles zusammen!
Sie verbrannten alle Stätten der Gegenwart Gottes im Land. (Pl 2,9)9Zeichen für uns sehen wir nicht, /
es ist kein Prophet mehr da,
niemand mehr ist bei uns, der weiß, wie lange noch.10Wie lange, Gott, darf der Bedränger noch schmähen,
darf der Feind für immer deinen Namen lästern?11Warum ziehst du deine Hand zurück und deine Rechte?
Hol sie heraus aus deinem Gewand und mach ein Ende! (Iz 52,10)12Doch Gott ist mein König von alters her,
Taten der Rettung wirkt er mitten auf der Erde.13Du hast mit deiner Macht das Meer zerspalten,
die Häupter der Drachen über den Wassern zerschmettert. (Ex 14,21; Ž 89,11; Iz 51,9)14Du hast die Köpfe des Leviatan zermalmt,
ihn zum Fraß gegeben den Ungeheuern der See.[2]15Du hast Quellen und Bäche hervorbrechen lassen,
du hast Ströme austrocknen lassen, die sonst nie versiegen. (Ex 17,6; Jz 3,16)16Dein ist der Tag, dein auch die Nacht,
du hast hingestellt eine Leuchte und die Sonne. (Ž 104,19)17Du hast festgesetzt alle Grenzen der Erde,
Sommer und Winter, du hast sie gebildet.18Denk daran: Der Feind schmäht den HERRN,
ein törichtes Volk lästert deinen Namen.19Gib das Leben deiner Taube nicht dem Raubtier preis,
das Leben deiner Armen vergiss nicht für immer!20Schau auf den Bund,
denn die finsteren Plätze des Landes sind voll mit Auen der Gewalt!21Der Bedrückte gehe nicht beschämt davon,
der Elende und der Arme lobe deinen Namen.22Steh auf, Gott, führe deinen Streit!
Gedenke, wie die Toren dich den ganzen Tag verhöhnen!23Vergiss nicht das Geschrei deiner Gegner,
das Toben deiner Widersacher, das ständig emporsteigt.