1 Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, 2 aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. 3 Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. 4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. 5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. 6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. 7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. 8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. 9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. 10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. 11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. 12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. 13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. 14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná. 15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále. 16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země. 17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit. 18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. 19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen. 20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.
Žalm 72
Einheitsübersetzung 2016
Vermächtnis des Königs für seinen Nachfolger
1Für Salomo.
Verleih dein Richteramt, o Gott, dem König,
dem Königssohn gib dein gerechtes Walten.2Er regiere dein Volk in Gerechtigkeit
und deine Elenden durch rechtes Urteil. (2S 23,3; Př 31,8)3Dann tragen die Berge Frieden für das Volk
und die Hügel Gerechtigkeit.4Er schaffe Recht den Elenden des Volks, /
er rette die Kinder der Armen,
er zermalme die Unterdrücker. (Ž 10,18)5Er soll leben, solange die Sonne bleibt
und der Mond - bis zu den fernsten Geschlechtern.[1] (Ž 61,7; Ž 89,37)6Er ströme wie Regen herab auf die Felder,
wie Regenschauer, die die Erde benetzen.7In seinen Tagen sprosse der Gerechte
und Fülle des Friedens, bis der Mond nicht mehr da ist.8Er herrsche von Meer zu Meer,
vom Strom bis an die Enden der Erde. (Za 9,10)9Vor seinem Angesicht sollen sich beugen die Bewohner der Wüste,
Staub lecken vor ihm seine Feinde. (Iz 49,23; Mi 7,17)10Die Könige von Tarschisch und von den Inseln bringen Gaben,
mit Tribut nahen die Könige von Scheba und Saba. (1Kr 10,1; Ž 68,32; Iz 60,9)11Alle Könige werfen sich vor ihm nieder,
es dienen ihm alle Völker. (Ž 2,8; Ž 47,9)12Ja, er befreie den Armen, der um Hilfe schreit,
den Elenden und den, der keinen Helfer hat. (Jb 29,12)13Er habe Mitleid mit dem Geringen und Armen,
er rette das Leben der Armen.14Aus Unterdrückung und Gewalt erlöse er ihr Leben,
kostbar sei ihr Blut in seinen Augen. (Ž 9,13; Ž 116,15)15Er lebe
und Gold von Saba soll man ihm geben!
Man soll für ihn allezeit beten,
jeden Tag für ihn Segen erflehen. (Ž 61,7)16Im Land gebe es Korn in Fülle,
es rausche auf dem Gipfel der Berge.
Wie der Libanon sei seine Frucht,
sie sollen blühen aus der Stadt wie das Gras der Erde. (Iz 27,6; Am 9,13)17Sein Name soll ewig bestehen,
solange die Sonne bleibt, sprosse sein Name.
Mit ihm wird man sich segnen,
ihn werden seligpreisen alle Völker. (Gn 12,3; Gn 22,18; Ž 21,7)18Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels!
Er allein tut Wunder. (Ž 41,14; Ž 136,4)19Gepriesen sei der Name seiner Herrlichkeit auf ewig!
Die ganze Erde sei erfüllt von seiner Herrlichkeit.
Amen, ja amen. (Nu 14,21; Iz 6,3)20Zu Ende sind die Bittgebete Davids, des Sohnes Isais.