Žalm 69 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI

1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Einheitsübersetzung 2016

Hilferuf eines Leidenden und Armen

1 Für den Chormeister. Nach der Weise Lotusblüten. Von David. 2 Rette mich, Gott, denn das Wasser geht mir bis an die Kehle! (Ž 42,8) 3 Ich bin versunken im Schlamm des Abgrunds und habe keinen Halt mehr. In Wassertiefen bin ich geraten, die Flut reißt mich fort. (Ž 40,3) 4 Ich bin erschöpft von meinem Rufen, es brennt meine Kehle. Mir versagen die Augen, während ich warte auf meinen Gott. (Iz 38,14) 5 Zahlreicher als auf meinem Kopf die Haare sind die, die mich grundlos hassen. Mächtig sind, die mich verderben, / meine verlogenen Feinde. Was ich nicht geraubt, das soll ich erstatten. (Ž 35,19; J 15,25) 6 Du, Gott, kennst meine Torheit, meine Verfehlungen sind dir nicht verborgen. 7 Nicht sollen zuschanden werden durch mich, die auf dich hoffen, Herr, GOTT der Heerscharen, nicht sollen durch mich beschämt werden, die dich suchen, du Gott Israels. 8 Denn deinetwegen erleide ich Hohn und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 44,23; Jr 15,15) 9 Entfremdet bin ich meinen Brüdern, den Söhnen meiner Mutter wurde ich fremd. (Ž 31,12) 10 Denn der Eifer für dein Haus hat mich verzehrt, die Verhöhnungen derer, die dich verhöhnen, sind auf mich gefallen. (Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3) 11 Ich habe geweint und gefastet, es brachte mir nur Verhöhnung.^[1] 12 Ich legte als Gewand ein Bußkleid an, ich wurde ihnen zum Spottvers. (Pl 3,14) 13 Es reden über mich, die am Stadttor sitzen, Spottlieder singen die Zecher beim Wein. (Jb 30,9) 14 Ich aber komme zu dir mit meinem Bittgebet, HERR, zur Zeit der Gnade. Gott, in deiner großen Huld erhöre mich, mit deiner rettenden Treue! (Ž 102,14; Iz 49,8) 15 Entreiß mich dem Sumpf, damit ich nicht versinke, damit ich meinen Hassern entkomme, den Tiefen des Wassers,^[2] (Ž 40,3) 16 damit die Wasserflut mich nicht fortreißt,/ mich nicht verschlingt der Abgrund, der Brunnenschacht nicht über mir seinen Rachen schließt! (Gn 29,3; Ž 42,8) 17 Erhöre mich, HERR, denn gut ist deine Huld, wende dich mir zu in deinem großen Erbarmen! 18 Verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht, denn mir ist angst, eile, erhöre mich! (Ž 102,3; Ž 143,7) 19 Sei mir nah und erlöse mich! Befreie mich meinen Feinden zum Trotz! 20 Du, ja du kennst meine Verhöhnung, alle meine Widersacher sind dir vor Augen. 21 Die Verhöhnung bricht mir das Herz, ich bin krank vor Schmach und Schande. Ich hoffte auf Mitleid, doch vergebens, auf Tröster, doch fand ich keinen. (Pl 1,2) 22 Sie gaben mir Gift als Speise, für den Durst gaben sie mir Essig zu trinken. (Pl 3,15; Mt 27,34) 23 Der Opfertisch werde für sie zur Falle, für die Tischgenossen zum Fangnetz. (Ř 11,9) 24 Ihre Augen sollen dunkel werden, dass sie nicht mehr sehen, ihre Hüften lass wanken für immer! 25 Gieß über sie deinen Grimm aus, dein glühender Zorn soll sie treffen! 26 Ihr Lagerplatz soll veröden, in ihren Zelten soll niemand mehr wohnen. (Sk 1,20) 27 Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast, sie reden vom Schmerz deiner Durchbohrten. (Ž 71,11; Iz 53,4) 28 Rechne ihnen Schuld über Schuld an, damit sie nicht eingehen in dein Heil! 29 Sie seien aus dem Buch des Lebens getilgt und nicht bei den Gerechten verzeichnet. (Ex 32,32; Ž 139,16; Iz 4,3; Da 7,10; Da 12,1; Mal 3,16; L 10,20; Fp 4,3; Zj 3,5; Zj 20,12)

Ex 32,32Ž 139,16Iz 4,3Da 7,10Da 12,1Mal 3,16L 10,20Fp 4,3Zj 3,5Zj 20,12

30 Ich aber bin elend und voller Schmerzen, doch deine Hilfe, Gott, wird mich erhöhen. 31 Ich will im Lied den Namen Gottes loben, ich will ihn mit Dank erheben. 32 Das gefällt dem HERRN mehr als ein Opferstier, mehr als ein Rind mit Hörnern und Klauen. (Ž 40,7) 33 Die Gebeugten haben es gesehen und sie freuen sich! Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf! (Ž 22,27) 34 Denn der HERR hört auf die Armen, seine Gefangenen verachtet er nicht. 35 Himmel und Erde sollen ihn loben, die Meere und alles, was sich in ihnen regt. 36 Denn Gott wird Zion retten, / wird Judas Städte neu erbauen. Man wird dort siedeln und das Land besitzen. (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,10) 37 Die Nachkommen seiner Knechte werden es erben, die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Iz 65,9)