1 Pro předního zpěváka, jako „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně. 2 Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí. 3 Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. 4 Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. -Sela- Bůh sešle své milosrdenství a věrnost. 5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. 6 Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva! 7 Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami. -Sela- 8 Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. 9 Probuď se, má slávo! Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. 10 Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy; 11 vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost. 12 Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!
Žalm 57
Einheitsübersetzung 2016
Geborgenheit im Schutze Gottes
1Für den Chormeister. Nach der Weise Verdirb nicht! Von David. Ein Miktam-Lied. Als er vor Saul floh. In der Höhle. (1S 22,1; 1S 24,4)2Sei mir gnädig, Gott, sei mir gnädig,
denn ich habe mich bei dir geborgen,
im Schatten deiner Flügel will ich mich bergen,
bis das Unheil vorübergeht. (Ž 17,7)3Ich rufe zu Gott, dem Höchsten,
zu Gott, der mir beisteht.4Er sende vom Himmel und rette mich, /
es höhnte, der mir nachstellt. [Sela]
Gott sende seine Huld und seine Treue.5Ich muss mitten unter Löwen lagern,
die gierig auf Menschen sind.
Ihre Zähne sind Spieße und Pfeile,
ein scharfes Schwert ihre Zunge. (Ž 17,12; Ž 55,22; Ž 59,8)6Erhebe dich über den Himmel, Gott!
Deine Herrlichkeit sei über der ganzen Erde!7Sie haben meinen Schritten ein Netz gelegt,
gebeugt meine Seele,
sie haben mir eine Grube gegraben,
doch fielen sie selbst hinein. [Sela][1] (Ž 7,16; Ž 140,6)8Mein Herz ist bereit, Gott, /
mein Herz ist bereit,
ich will singen und spielen. (Ž 7,18; Ž 108,2)9Wach auf, meine Herrlichkeit! /
Wacht auf, Harfe und Leier!
Ich will das Morgenrot wecken. (Jb 38,12)10Ich will dich preisen, Herr, unter den Völkern,
dir vor den Nationen spielen. (Ž 7,18; Ž 108,4)11Denn deine Liebe reicht, so weit der Himmel ist,
deine Treue, so weit die Wolken ziehn. (Ž 36,6)12Erhebe dich über den Himmel, Gott!
Deine Herrlichkeit sei über der ganzen Erde!