1 Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám! 2 Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť. 3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, 4 nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. 5 Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, jeto pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. 6 Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova. 7 Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti. 8 K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti, 9 ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností! 10 Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!
Žalm 141
Einheitsübersetzung 2016
Bitte um Bewahrung vor dem Bösen
1Ein Psalm Davids.
HERR, ich habe dich gerufen, eile mir zu Hilfe!
Höre auf meine Stimme, wenn ich zu dir rufe!2Mein Bittgebet sei ein Räucheropfer vor deinem Angesicht,
ein Abendopfer das Erheben meiner Hände. (Ex 30,7; Nu 28,4; Ž 134,2; Júd 9,1)3HERR, stelle eine Wache vor meinen Mund,
behüte das Tor meiner Lippen! (Ž 39,2; Jk 3,5)4Neige mein Herz nicht zum bösen Wort,
damit ich nicht frevlerische Taten verübe
zusammen mit Männern, die Unrecht tun,
damit ich nicht koste von ihren Genüssen!5Schlägt mich ein Gerechter, ist es Liebe,/
weist er mich zurecht, ist es Salböl, das mein Haupt nicht verweigert.
Ja, immer noch bete ich für sie trotz ihrer Bosheit.[1] (Př 9,8; Př 27,5)6Sind ihre Richter auf Felsen hinabgestürzt,/
dann werden die Frevler meine Worte hören,
denn diese waren freundlich.[2]7Wie beim Aufhacken und Pflügen der Erde,
so sind unsere Knochen hingestreut an den Rand der Totenwelt.8Doch auf dich, GOTT und Herr, richten sich meine Augen,
bei dir habe ich mich geborgen, gieße nicht aus mein Leben! (Ž 25,15)9Behüte mich vor dem Zugriff der Falle, die sie mir stellten,
und vor dem Fangholz derer, die Unrecht tun! (Ž 140,6)10In ihre eigenen Netze werden die Frevler fallen - /
sie alle miteinander,
ich aber entkomme. (Ž 7,16)