Pláč 3 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Pěvec líčí svůj úděl i naději jako příklad jediné naděje pro zpustošené město a těžce zkoušený lid.

1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti. 2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla. 3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne. (Bét) 4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti. 5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami. 6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé. (Gimel) 7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. 8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu. 9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil. (Dálet) 10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších. 11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu. 12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů. (Hé) 13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce. 14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně. 15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem. (Vav) 16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela. 17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré. 18 Proto jsem řekl: „Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“ (Zajin) 19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed. 20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně. 21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám (Chet) 22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. 23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. 24 „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám. (Tet) 25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. 26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. 27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. (Jod) 28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil. 29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. 30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. (Kaf) 31 Neboť Panovník navěky nezavrhne. 32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. 33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. (Lámed) 34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi, 35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího, 36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? (Mém) 37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal? 38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré? 39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy. (Nún) 40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu. 41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. 42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil. (Sámek) 43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu. 44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla. 45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů. (Pé) 46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé. 47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. 48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu. (Ajin) 49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí, 50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe. 51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města. (Çáde) 52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé. 53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením. 54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: „Jsem ztracen.“ (Kóf) 55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. 56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. 57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ (Réš) 58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. 59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu. 60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. (Šín) 61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně, 62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne. 63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. (Táv) 64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou. 65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně. 66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine. (Álef)

Bible, překlad 21. století

Můj úděl je Hospodin

1 Ano,^[1] i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. 2 Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu. 3 Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně! 4 Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť. 5 Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou. 6 Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. 7 Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy. 8 I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby. 9 Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny. 10 Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši. 11 Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil. 12 Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl! 13 Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny! 14 Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny. 15 Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk! 16 Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem. 17 Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl. 18 To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje! 19 Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny. 20 Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž. 21 Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: 22 Hospodinova láska nepomíjí,^[2] jeho soucit nikdy nekončí. 23 Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká! 24 Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději. 25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají. 26 Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení. 27 Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí. 28 Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem. 29 Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje! 30 Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije, potupou ať je nasycen. 31 Hospodin přece navěky nezavrhuje! 32 I když zarmoutil, znovu se slituje ve veliké lásce své. 33 Netrápí přece zlomyslně, nechce lidem dávat zármutek. 34 Když jsou všichni zajatci v zemi pod nohama drceni, 35 když se překrucuje právo lidí přímo před Nejvyšším, 36 když se křivdí lidem v soudní při – copak to Hospodin nevidí? 37 Kdo „promluví, a stane se“? Kdo než Hospodin to přikáže? 38 Což nepochází pohroma i dobro přímo z úst Nejvyššího?^[3] 39 Proč by si tedy člověk stěžoval, když je za svůj hřích potrestán? 40 Zpytujme své cesty, zkoumejme je, k Hospodinu se navraťme! 41 Nejen své dlaně, ale i srdce k Bohu na nebesích zvedněme. 42 My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se – a ty jsi přestal promíjet.^[4] 43 Zahalen hněvem jsi nás hnal, pobíjel jsi bez milosti. 44 Zahalil ses v oblaka, nepřístupný pro modlitby. 45 Odporným smetím učinil jsi nás mezi národy. 46 Otvírají si na nás ústa všichni, kdo jsou proti nám. 47 Zbývá nám jen strach a prach, zkáza, zmar! 48 Z očí mi slzy proudí potokem – můj lid je rozdrcen! 49 Mé oči pláčou bez ustání, ten proud nemůže přestat, 50 dříve než Hospodin shlédne shůry, než se podívá na nás. 51 Ach, jak jsem ztrápený, když vidím dcery svého města! 52 Nepřátelé mě jak ptáčka lovili, lovili mě bez příčiny. 53 V jámě chtěli můj život ukončit, zaházeli mě kamením. 54 Nad hlavou se mi vody zavřely, řekl jsem si: Jsem ztracený! 55 V té nejhlubší jámě, Hospodine, jsem ale vzýval jméno tvé. 56 Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se, když k tobě volám po úlevě!“ 57 Když jsem tě volal, přiblížil ses a říkal jsi mi: „Neboj se!“ 58 Když mi šlo o život, vedl jsi mou při, tys mě, Hospodine, vykoupil! 59 Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi, pomoz mi k spravedlnosti! 60 Viděl jsi, jak se mi pořád mstí, jak na mě chystají samé úklady. 61 Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky, všechny úklady, jež na mě chystají, 62 řeči těch, kdo na mě útočí, a co si celý den o mně šeptají. 63 Pohleď – ať si sedají nebo vstávají, prozpěvují si o mně posměšky! 64 Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží – za to, jak se sami chovali! 65 Zatvrzelé srdce ponech jim, ať je stihne tvoje prokletí! 66 Pronásleduj je svým hněvem, vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!