1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
— Moudrost byla při stvoření
22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
Přísloví 8
Bible, překlad 21. století
Na vás, ó lide, volám
1Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?2Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.3Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:4„Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.5Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!6Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.7Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.8Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.9Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.10Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.11Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!12Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.13Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.14U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!15S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.16S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.[1]17Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.18Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.19Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.20Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,21abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!22Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.23Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.24Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.25Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,26ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.27Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil,28oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.29Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,30po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.31Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!32Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!33Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.34Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!35Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.36Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“