1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo. 2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá. 3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek. 4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji. 5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům. 6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se. 7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění. 8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí. 9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání. 10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život. 11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne. 12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky. 13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin. 14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy. 15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. 16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád. 17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život. 18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. 19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná. 20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on. 21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka. 22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků. 23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy. 24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí. 25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. 26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin. 27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.
Přísloví 29
Bible, překlad 21. století
1Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci.2Z rozmachu spravedlivých lid se raduje, když vládnou darebáci, národ běduje.3Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek.4Spravedlností král posiluje zemi, kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.5Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť.6Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu.7Spravedlivý má zájem o právo ubohých, darebák o tom nechce vědět nic.8Drzouni dovedou vzbouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv.9S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!10Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku.11Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět.12Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy.13Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne.14Soudí-li král i chudé poctivě, jeho trůn bude navěky upevněn.15Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda.16Když přibývá darebáků, hříchu přibývá, spravedliví však spatří jejich pád.17Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí, potěšením tvou duši nasytí.18Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany, kdo ale plní Zákon, ten je blažený.19Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví!20Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka!21Když někdo otroka odmalička hýčká, bude mít z něho nevděčníka.22Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice.23Vlastní povýšenost člověka poníží, kdo je poníženého ducha, dojde uznání.24Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví.25Strach z lidí člověka nakonec ochromí, kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.26Kdekdo si touží mocné naklonit, soudcem všech lidí je však Hospodin.27Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají, darebákům se hnusí poctiví.